Re: Neumí se uvolnit

Mila Zuzano a Honzo,
Vas popis chovani Matyska uplne presne vystihuje to, jaky byl nas syn. Zacal lezt, kdyz mu bylo 6 a pul mesice, tesne pred ukoncenym 9 mesicem chodil, v roce uz celkem suverene behal. Porad, ale opravdu porad byl v pohybu, mrskal sebou, malo spal, usnuti bral jako osobni prohru, ktere se i 3 hodiny branil usilovnym krikem. Take se nerad zdrzoval mazlenim, rikali jsme , ze mu jen "pujcujeme nohy" - nez se neucil lezt a chodit, nechal se nosit a z naruci se co nejvice vyklanel, aby hodne videl. V 9 mesicich tak radil a skakal v kocarku, ze ho proslapnul (novy, nic zvetseleho). Ve dvou letech na vyletech klidne usel i 10 km. Ted jsou mu 4 roky a je to velmi zive, energicke, nebojacne a zdrave dite. Je taky celkem obratny, tyden po 3 narozeninach se naucil jezdit na kole bez pomocnych kolecek, pekne a rad jezdi na kolobezce, splha po prolizackach a tak. Je hodne odolny, vydrzi dost nepohody. Porad potrebuje hodne ale opravdu hodne fyzicke aktivity, ale posledni rok vydrzi treba i hodinu ci dve v klidu sedet a poslouchat, jestlize mu neco zajimaveho ctu. Vsechno chce vedet, vsechno ho zajima a porad se na neco pta. Zivost se projevuje i tim, ze neustale mluvi - rano nejdrive otevre pusu a pak oci, vecer naopak. Taky je velmi druzny, ma rad deti i dospele, a obzvlaste divocejsi zabavu. Takze myslim -zadne obavy. Budte radi, ze mate takove dite, je to narocne, ale velika legrace.
Ahoj, Olja