Od Titaniku k dětským CD, která pomáhají

Věřili byste, že může existovat nějaké spojení mezi filmem Titanik a africkou Rwandou? Může! My vám to dokážeme! Seznamte se s Petrou Lazákovou – redaktorkou Českého rozhlasu, autorkou charitativních CD pro děti a koordinátorkou organizace DORRA (Doctors for Africa/Asia).

„Narodila jsem se 13. v pátek. Těsně po půlnoci – maminka doufala, že to stihnu ještě 12. ve čtvrtek. Nestihla. Možná proto to se mnou někteří blízcí nemají jednoduché – a já se zase za své „vrtochy” mohu omlouvat tím „pátkem třináctého”.

Jako vysokoškolská studentka jsem se zbláznila do hollywoodského trháku o potopené lodi. V jedné pozdní večerní hodině a po pár skleničkách vína jsem vyplodila příšernou pětistránkovou „vysoce filosofickou” recenzi k tomuto filmu. Ráno jsem ji s už výrazně menší euforií poslala poštou do několika redakcí. Do dneška nemohu uvěřit, že se mi ozvalo pár odvážných redaktorů – mezi nimi i pán z časopisu Cinema. Jeho nabídka zněla: „Udělej rozhovor s Tomášem Bařinou (navrženého na studentského Oscara) a pak uvidíme. ” Pro mě i pro Tomáše to bylo první interview v životě. Seděli jsme (dost nervózní) tři hodiny u kávy - Cinema nakonec vytiskla odpovědi na čtyři otázky. Pak jsem začala jezdit na natáčení českých filmů a psát reportáže.

Při psaní pro Cinemu jsem zjistila, že by mě lákala práce v rádiu. Zašla jsem tedy na vrátnici Českého rozhlasu (internet a mobily tehdy byly ještě „v plínkách”). Starší milé paní vrátné jsem ostýchavě sdělila, že bych tam chtěla pracovat klidně i jako uklízečka. Paní zvedla telefon, vytočila zahraniční redakci – a kupodivu zrovna někoho na léto potřebovali. Začátky byly kruté – byla jsem nejmladší v redakci. Ale nakonec jsem v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu zůstala mnoho let – jako zahraniční redaktorka a moderátorka.

V roce 2004 přišel další zlomový bod – cesta s Dětským fondem OSN (UNICEF) do Rwandy. Po návratu z Afriky jsem vytvořila hodinový pořad Třetí svět. A témata chudších zemí světa jsem už nikdy neopustila.”

Petro, co tě motivovalo navštívit právě takovou zemi jako je Rwanda?

Rwanda je prostě zajímavá - nádherná země s velmi smutným příběhem. Během 100 dní trvající genocidy tam bylo vyvražděno téměř milion lidí. Říká se, že každý Rwanďan během toho masakru ztratil někoho blízkého. V roce 2004 to bylo 10 let od této hrůzy. Od hrůzy, kterou se žádný stát nepokusil zastavit. A to i přesto, že se dala očekávat, že se o ní vědělo! To byl dobrý důvod pro návštěvu téhle země. Ředitelka Českého výboru pro UNICEF mi tenkrát nabídla, že můžu jet do Rwandy s ní. Tak jsem jela.

Jakým způsobem ses tam domlouvala s dětmi i s dospělými?

Různě - Rwanda byla dlouho ovládaná Belgičany, takže se tam domluvíte francouzsky. Ve školách se ale vyučuje i angličtina. Školní děti tedy mluvily francouzsky nebo anglicky bez potíží. Ale když jsem se jich ptala na nějaké detaily, na jejich příběhy, bylo lepší, když mluvily rwandsky. V těchto případech pomohl překladatel. A to je základ každého dobře fungujícího rozvojového projektu – mít sebou tlumočníka.

Jaké zážitky z Rwandy ti nejvíce utkvěly v paměti?

Ve Rwandě jsem se divila, smála a plakala snad každý den. Vzpomínám si třeba na okamžik těsně po příletu. Když jsem vystoupila z letadla, říkala jsem si: „To je neuvěřitelné. Tady, že byla před pár lety genocida? ” Hlavní město Kigali působí jako normální město rozvojové země. Stála jsem v hotelu Milles Collines a koukala na bazén, ve kterém lidé spokojeně relaxovali. Dříve z něj pily desítky lidí, když se schovávaly před vrahy. V mém pokoji se při genocidě tísnilo třeba 30 lidí. Teď jsem tam byla sama.

Jenže vyjedete z Kigali a genocida a její následky se vám připomínají na každém kroku. Špinavé bosé děti nesoucí na zádech menší sourozence. V rukou drží kanystry na vodu, která je třeba 5km daleko a je špinavá a infikovaná parazity, které postupně jejich těla ničí. Vidíte taky prostřílené zdi kostelů, ve kterých jsou ještě krvavé hadry lidí, kteří věřili, že v kostele je nikdo nezabije. Mýlili se!

Jaký jsi tam měla nejsilnější citový zážitek?

Byly dva. Poprvé jsem se rozbrečela, když jsem vešla do kostela, který právě měl zdi prostřílené jako cedník. Na zemi se ještě schválně povalovaly hadry. Ve sklepeních byly páchnoucí rakve. Místní člověk mi říkal, že zabijáci vešli do kostela, všechny uprchlíky zavraždili, naskládali je do pyramidy a na její vrchol položili nahou ženu s dítětem u prsu. Ta žena měla zabodnutou větev mezi nohama. To prostě nepochopíte.

Hodně dojatá jsem také byla, když se k nám ze tmy přiřítily maličké děti ze sirotčince. Jediné, co bylo dobře v té černé tmě vidět, byly jejich bílé zuby a rozzářené oči. Už asi nikdy neobejmu tolik dětiček najednou. Všechny umíraly na AIDS.

Jsi maminkou dvou malých synů. Vytvořila jsi několik dětských pořadů pro Rádio Junior, díky kterým děti mohly nahlédnout do chudších zemí naší planety. Taky jsi autorkou dvou charitativních CD plných pohádek, říkanek a písniček pro děti - „Do Afriky nejen za pohádkou” (pro UNICEF) a „Do Sýrie nejen za pohádkou” (pro ADRA). Teď chystáš třetí CD – „Do Indonésie nejen za pohádkou” (pro organizaci DORRA). Ovlivnily tě v této práci Tvoje děti?

Určitě! O dětských pořadech a pohádkách na taková témata jsem dříve neuvažovala. My s dětmi občas cestujeme a na tu zemi je vždy připravujeme, povídáme si o ní, ukazujeme si fotky. A proto mě napadlo vytvořit CD pro děti, které bude NEJEN o pohádkách z té exotické země, ale i o písničkách a říkankách, které tu zemi a její lidi pěkně dokreslí.

Jaké to je cestovat s dětmi do takových míst, jako jsou Indonésie (Jáva, Bali, Lombok), v severní i jižní Thajsko, Maroko…?

Musí to bavit hlavně vás, a pak to bude bavit i vaše děti! Když vy budete v klidu a spokojení, obvykle to děti vycítí a jednají stejně. Děti vám ukáží úplně jiný pohled na cestování a na tu navštívenou zemi. Zpomalíte, jdete více do hloubky… Výrazně vás přiblíží k místním lidem. Protože když kamkoli přijedete s dvěma modrookými blonďatými kluky, tak máte dveře otevřené a levnější ceny.

Já vím, že teď se s vašimi kluky chystáte opět na měsíc do Indonésie. Proč zrovna tam?

Asii máme oba s manželem moc rádi. Je různorodá, přívětivá, jsou tam milí lidé a dobré jídlo! Právě o Indonésii bude také další CD pro děti. A toto CD nebude vydělávat na nějakou velkou neziskovku – ale na zcela konkrétní, smysluplný český projekt na ostrově Lombok. Spolu s lékařem Daliborem Stoszkem z organizace DORRA (Doctors for Africa/Asia) se pokoušíme rozšířit už 10 let dobře fungující vzdělávací projekt na Lomboku o lékařskou pomoc. Na Lombok totiž s organizací Kintari jezdí pedagogové a studenti učit angličtinu děti i dospělé. Je tam tedy skvělá základna pro náš projekt. Já si strašně užívám to, že konečně přesně vím, kam a komu peníze z CD půjdou! Ten projekt s českými lékaři a záchranáři koordinuji, a teď ho chci i trochu ukázat našim dětem. Na Lomboku nejde o nic velkého – ale jak se říká „míň je někdy víc”. To vážně sedí!

Chcete vědět více o českém projektu na Lomboku a o chystaném CD „Do Indonésie nejen za pohádkou”? Podívejte se na Facebook organizace DORRA

A sledujte také web - www.rodina.cz. Lékaře a záchranáře na Lomboku budeme totiž pravidelně sledovat a přinášet rozhovory i reportáže. Další výprava na Lombok odletěla v pátek 3.června!