Kam s informačními odpady v našem mozku?

Slovo „znečištění“ se používá metaforicky o nekvalitních informacích, bulvárních slátaninách a primitivních či vulgárních reklamách, jejichž autoři dělají všechno proto, aby oslovili váš pravěký plazí mozek a nikoli vývojově mladší neokortex. Není ovšem jisté, že je metaforický jazyk nutný. Je-li odpad definován jako matter out of place, tedy to, co člověk nepotřebuje a snaží se toho zbavit, hodí se tento popis na velkou část informací, se kterými se běžný příslušník střední třídy na počátku 21. století denně setkává.

Existují nejrůznější odvetná opatření. Pokusy o eliminaci spamu zahrnují mimo jiné spamfiltry a nejrůznější vypínače, ovšem dnes už se považuje za nemravné, zůstane-li člověk offline déle než 24 hodin. Pocit zahlcení irelevantními informacemi je pro mnohé silnější než pocit ohrožení z hromad skutečných odpadků, které nám přerůstají přes hlavu. …

Boj za právo nezvednout mobil

Na BBC jsem náhodně vyslechl rozhovor s právníkem, který se snažil najít legální způsob, jak šéfům zabránit, aby svým zaměstnancům telefonovali mimo pracovní dobu. Skrytou příčinou tohoto soudního procesu bylo pravděpodobně to, že britští dělníci během krátké doby ztratili možnost schovat se před vnějším světem do hospody. Teď by získali velmi dobrou výmluvu, proč telefon nezvedat bez ohledu na to, jak hluboko ve svém půllitru se právě nacházejí. Je nepravděpodobné, že by se takový návrh podařilo prosadit, protože na tomto světě o všem důležitém rozhodují právě šéfové, ale zajímavé je, že takové otázky vůbec přicházejí na přetřes. O deset let dříve by se stejný právník nejspíš zabýval ergonomicky správnými židlemi v kancelářích nebo vyjednáváním o výši platů.

Podobné příklady nám připomínají, že pracovní život prošel v krátké době rozsáhlými změnami. Co znamená dobré pracovní prostředí, jaké jsou příčiny stresu a vyčerpání, kde je hranice mezi prací a volným časem - tyto a další problémy se objevují v nových souvislostech a je třeba pro ně hledat nová řešení, protože většina práce je dnes už založena na informačních, nikoli průmyslových technologiích. Neustále se hovoří o networkingu a flexibilitě. Guruové vůdcovských dovedností tvrdí, že všechny trumfy dnes v ruce drží zaměstnanci, protože nejdůležitějším kapitálem je obsah jejich hlav (jehož vlastníky jsou nepochybně oni sami). Výsledkem takového způsobu uvažování je, že se jedním z hlavních nástrojů skutečných lídrů stal human resource management. Proto je zvláštní, že se vlastně nikdo nezajímá o environmentální problémy spojené s informační revolucí, tedy v první řadě o zaneřádění mozků.

Zamořený čas

Tento vývoj má mnoho pozitivních aspektů, ovšem každá výhoda má také svoji negativní stránku. Flexibilita je úžasná jen tak dlouho, dokud její výsledek neznamená, že lidé jsou vlastně méně fl exibilní než dřív. Informační technologie jsou výhodné do té doby, než začnou způsobovat, že lidé jsou méně informovaní. Propojení velkých pracovních týmů po síti je geniální, pokud vede k tomu, že lidé získají větší kontrolu nad vlastními životy, a nikoli k tomu, že se cítí více odcizení a ztracení než dřív. Všechny možné serepetičky, které nám mají šetřit čas, vypadají náramně, dokud člověk nezjistí, že mají tendenci nám čas naopak neuvěřitelně zahušťovat a zkracovat. A samozřejmě vůbec nevadí, stírá-li se hranice mezi pracovní dobou a volným časem, pokud to ale neznamená, že žádný čas už vlastně není úplně volný. …

Znečišťuje se i čas. Typickými obrázky dnešní doby jsou dva kamarádi, kteří sedí v kavárně, a každý na svém mobilu zuřivě odesílá textové zprávy, jeden na druhého se nedívají…, případně lidé, kteří se topí v záplavě okamžitých informací a nejsou schopni upřít zrak na nic, co by bylo vzdáleno více než deset vteřin do budoucnosti. Okamžitá informace se okamžitě mění v odpad, jenže jakmile je odhozena do studně zapomnění, nahrazuje ji další informace stejného druhu, stejně naléhavá v současném okamžiku a stejně nepodstatná následující den.

Odpad tohoto typu lze recyklovat pouze v případě, že má člověk dovednosti zlatokopa z Klondiku, jenž svědomitě a zkušeně vymývá písek a hledá v něm zlatá zrnka. Tak může člověk alespoň budovat vzdušné zámky z fragmentů, a ne je jen nechat povalovat bez ladu a skladu v neproduktivních koutech mozku.

Fyzický odpad je úporný, může zapáchat a přerůstat nám přes hlavu; naše kultura však za tisíce let vyvinula metody, jak s ním zacházet. Pokud jde o elektronický, virtuální odpad zamořující čas, mozky a lidské životy, nedá se říci, že by nakládání s tímto typem nebezpečného odpadu bylo pro někoho zvláště důležité. …

Znečištění mozku ohrožuje schopnost vnímat věci v souvislostech a v celcích. Práce a jiné činnosti, kterými se lidé zabývají, začínají být drobeny na čím dál menší kousky. Času je nedostatek, příležitostí a úkolů mnoho a také spousta těch, kteří si činí nárok na alespoň malý kousek naší pozornosti - nejlépe ihned a pokud možno současně s něčím dalším. Když se zároveň s tím velkou rychlostí proměňuje i společnost, začíná být složité vnímat sebe sama v širších souvislostech, chápat, kde přesně se nacházím v dlouhém příběhu tvořícím můj život.

Kvůli znečištění času se z pomalosti stává nedostatkové zboží. Spoustu věcí lze dělat rychle, existují ovšem činnosti, které lze dělat výhradně pomalu. Například myslet. Nebo udělat celkové zhodnocení terénního výzkumu, vytvořit dlouhodobý plán nebo napsat opravdu pečlivou zprávu z výzkumu. Být ženatý a vdaná jde také výhradně pomalu. Nebo vypěstovat jasan ze semenáčku v silný strom. V informační společnosti není nic snazšího než dělat věci rychle; horší je to s těmi pomalými. Na ně většinou nezbyde čas, protože je tolik věcí, které je třeba udělat rychle, které spěchají a které je třeba dodělat, než se člověk může začít věnovat těm pomalým. Cena za tuto nevědomou prioritizaci je vysoká. Stres totiž nevzniká z toho, že člověk dělá příliš mnoho, ale z toho, že nestihne udělat to, co potřebuje.

Krize flexibility

Je-li náš život jeden velký chuchvalec činností, nelze si zachovat žádnou flexibilitu. V boji o pozornost se první obětí stává fantazie. Mozek je zaplaven telefonními hovory cestou z práce, vysíláním autorádia, reklamou, e-maily, televizními seriály, organizovanými volnočasovými činnostmi, výkonnými pracovními obědy a tak dále. Když člověk svoji flexibilitu využívá tímto způsobem, veškerý volný prostor se vyplní, povolené odchylky zmizí. A to není zrovna dvakrát flexibilní. Jedna z nejkreativnějších věcí, které člověk může dělat, je ležet na gauči a zírat do stropu. V pauzách mezi jinými činnostmi. …

Člověk samozřejmě nemůže očekávat, že technologie samy, případně jejich technologové, budou řešit znečištění, jež způsobují. Elektronický odpad dokážou efektivně zlikvidovat jen jeho oběti. …

Nejprve je třeba se shodnout na tom, že technologie sloužící k efektivizaci činnosti většinou způsobují pravý opak, že čím více času se člověk snaží ušetřit, tím méně ho má, a také že zvýšená flexibilita ve výsledku znamená, že jsou lidé méně flexibilní. Ovšem hranice mezi svobodou a nutností, mezi odpadem a užitečnou informací, efektivitou a neschopností pracovat, přehledem a zmateností nejsou jednou provždy stanoveny, jsou prostupné, prosakují oběma směry a kromě toho se neustále posouvají. Navíc se ukázalo, že informační odpad je téměř nemožné zpracovávat kompostováním.

Ukázka z knihy norského sociálního antropologa Thomase Hyllanda Eriksena Odpady s podtitulem Odpady ve světě netušených vedlejších účinků, kterou v roce 2015 vydalo Nakladatelství Doplněk.