Schovánek 15: Vyhozené děti

Jednou z prvních věcí, kterou jsme Schovánkovi pořídili, když byl ještě v bříšku, byla postýlka. Krásná, bílá, po jednom mrňouskovi. Natřeli jsme ji bílou barvou, ušila jsem povlečení a mantinely a představovala jsem si, jak v té krásné postýlce bude miminko spinkat.

Tomášek brzo po narození pochopil, k čemu je postýlka doopravdy. Je to KONTEJNER!! Sice dobře maskovaný, na bílo natřený, vybavený peřinkami, ale je to zamřížovaný kontejner na děti, které nikdo nechce. Do postýlky se děti vyhazují. Je to skládka opuštěných dětí. Z jeho pohledu je řešení problému jasné - jakmile se ocitl v postýlce, zrudnul v obličeji a začal co možná nejhlasitěji ječet. Však on někdo přijde a najde si ho. Měl dobrý odhad, maminka brzo přišla, našla ho a z toho hrozného kontejneru ho vyndala :o) Uf, ale to bylo na poslední chvíli, těsně před smrtí hladem, opuštěností, vyčerpáním a zanedbaností… většinou mi okamžitě usnul v náručí. V "dospělácké" posteli mezi rodiči usínal bez problémů, po čase v ní usínal i úplně sám bez řevu. Ale v tom zamřížovaném kontejneru, tam NE! Nikdy! Co kdyby tam usnul a my ho potom v nestřežené chvíli odvezli na skládku. To raději řval a řval, dokud nebyl zachráněn.

Velmi podobný názor měl i na kočárek. Kočárek sice je o něco stravitelnější, přece jenom je to kontejner s kolečky a něco se kolem něj děje, ale i tak. Jeho účel je zřejmý - vyhodit nechtěné dítě. Procházky s kočárkem vypadaly dost komicky: já v náručí spící dítě a před sebou kopu prázdný kočárek. Jakmile Toma položím, tlačím oběma rukama řvoucí kočár. Zvednu Toma, přestane řvát, usíná, položím ho do kočáru… a pokračování je jasné :o) Fyzicky i psychicky to bylo náročné. Samozřejmě byly i chvíle, kdy v kočárku spal, ale moc jich nebylo.

Netrvalo dlouho a měli jsme doma šátek. Nejdřív jsem prohlédla stránky na internetu s nabídkami na dětské šátky, potom jsem vzala velký bavlněný šátek (je to dvojče šátku, co nosí na hlavě Jásir Arafat), složila do trojúhelníku, uvázala, na volném rohu udělala uzel a bylo to. Naše vyhozené miminko mohlo přes den usínat u maminky na břiše, po usnutí jsem ho většinou vracela do postýlky - jo, je to zákeřné, ale účinné :o).

Vycházky ven byly skvělé. Tomísek v šátku u mě na břiše spinkal nebo se moudře rozhlížel po okolí, já se dostala všude, měla jsem volné ruce - jedním slovem pohoda. Naše nejoblíbenější poloha byla kolíbka, Tom v ní mohl spát, rozhlížet se, mohla jsem ho v ní nakojit. S jeho přibývajícími kily se ukázalo, že šátek hozený přes jedno rameno je pro mě neúnosný. Sice jsem ramena střídala, ale i přesto mě z nošení dost bolela záda. Přece jenom měl Tom 6 kilo už v šesti týdnech a rostl a rostl a těžknul.

Ve třech měsících Tomova věku jsem si půjčila od známé nosičku na břicho, klokanku Tommy. Podle výrobců je až do 12 kg váhy dítěte, ale výrobce si asi nikdy nezkusil tak těžké dítě do klokanky dát a někam s ním popojít. Už Tomáškových 7,5 kg mi po dvou hodinách spolehlivě odrovnalo záda a popruhy mi málem odřízly ramena od těla. Z klokanky se vyklubala slepá vývojová větev :o)

Zatím nejlepším řešením při nošení našeho obříka jsou šátky dva. Poněkud komplikovanější metoda, ale velmi účinná. Ze dvou stejných šátků jsem vytvořila dvě loktuše, každou dala přes jedno rameno, do dvojité kapsy na břiše šupla Toma a bylo to. Tomísek seděl v tureckém sedu zády ke mně, sledoval okolí a nechal se obdivovat davem. A já jsem měla obě ramena a záda zatížená rovnoměrně, nic mě nebolelo. Stejný účel jako dva šátky by určitě splnil i dlouhý pruh látky zavázaný na klokanku. Už vyhlížím, kde látku koupím - to bude čtvrtý vývojový stupeň.

Nošení Tomáška se mi výborně osvědčilo. V šátku je klidnější, zabaví se rozhlížením po okolí a lépe v něm usíná. Já mám alespoň částečně volné ruce, nemusím vláčet kočár do tramvají a na přestupech metra po schodech. Taky mi odpadá složité plánování tras, kudy se dá jet s kočárem, kde jsou dvoje pevné schody a žádný výtah… Jen tak na okraj - architektovi pražského metra bych vrazila do ruky náležitě naložený hluboký kočárek a donutila ho projet všechny stanice, v každé vyjít s kočárkem na povrch, dostat se na nejbližší zastávku autobusu nebo tramvaje a zpátky. Na nákupy a pomalé procházky po sídlišti používám kočárek - komu by se chtělo nosit nákup a ještě dítě.

Samozřejmě jsem s Tomem v šátku středem zájmu všech, kteří to s dětmi myslí dobře :o) Hned ze začátku, kdy Tomovi bylo cca 14 dní, jsme šli v horkém letním dni na procházku do lesa. Míjeli jsme předzahrádku jedné hospody, kde seděly rodinky s dětmi, před sebou pivo, v ruce většinou cigarety a děti pobíhaly okolo nebo seděly v kočárcích. A jen jsme slyšeli…"chudinečka dítě… no, vidíte to?… bude mít navždy zničenou páteř, chudáček…" :o)

Skutečně pekelné chvilky zažívám v MHD, Tom se nudí, protože sedím, nic zvláštního se neděje a ani spolucestující ho nechtějí bavit. Chvíli to vydrží, maximálně 10 minut a pak začne řádit. A hned vidím ty pohledy, které říkají.. "kdybys mu raději pořídila kočárek a netrápila to nebožátko… určitě ho bolí zádíčka, vidíte, jak je zkroucený…chudák dítě, takhle přivázaný…"

Po dosažení třetího měsíce věku Tomášek velmi málo spí. Večer usíná mezi 22. a 24. hodinou, během dne spí pouze z donucení. Usíná ve chvíli, kdy má kruhy pod očima a nemůže udržet víčka. Před usnutím je mrzutý, padají mu víčka, rozčileně mrká, zvedá obočí ve snaze udržet oči otevřené a pobrekává, jenom aby byl vzhůru a něco mu neuniklo. Nevydrží to věčně, nakonec upadne do spánkových mdlob a jakmile načerpá půlhodinovým spánkem dostatek energie, opět se budí na několik hodin hlasitého boje se spánkem. Jedna známá nás potkala právě v té chvíli před usnutím, kdy jsem měla v šátku mrzuté dítě - vysvětlovala jsem jí, co mu je a proč nespí. Jedovatě pronesla "kdyby byl v kočárku, už by dávno spal". Bláhová, netuší, že kdyby byl v kočárku, musel by se do spánku uřvat.

Podle dřívějších diskusí zde na Rodině jsem nabyla dojmu, že české děti jsou v šátcích častěji než v kočárcích. Kde jste, všechny maminky s šátkem? Mrňouska v šátku jsem ještě nepotkala (ani s maminkou) :o( Ráda vás někde uvidím, ať si pořád nepřipadám jako bílá vrána. :o)