První ultrazvuk a oznámení v práci

Další návštěva u lékaře po 14 dnech byla docela krátká. Pan doktor ordinoval pouze do 17 hod., pak šel na školení. Takže sestřička udělala poradnu, všechno bylo v pořádku, jen jsem "zhubla" 30 dkg. Také byly hotové výsledky rozboru krve. Jak jsem si myslela, železa mám trochu míň, ale kritické to ještě není. Poprvé v životě jsem se dozvěděla, že mám krevní skupinu B Rh+.

V 10. týdnu jsem šla na ultrazvuk do "Ústavu pro péči o matku a dítě" v Podolí a Skoky šel se mnou. U okénka jsme se zapsali a sestřička nás poslala do čekárny. Uf, to byl pohled! Čekárna plná těhotných dam, posadit už se nedalo kam, prostě totálně plno. A že prý náš národ vymírá.... těch těhotných žen tam bylo snad 30 a další přicházely. Po půlhodině čekání jsem poslala Skokyho zpátky do práce, protože to vypadalo, že na mne hned tak řada nepřijde. Dočkala jsem se po dvou a půl hodinách čekání.

Vstoupila jsem do ordinace a pan doktor se ptal sestřičky: "Kolik jich tam ještě je?" Sestra: "Asi devět." Doktor: "Tak jim povězte, že tahle je poslední. Já musím na oddělení (hmm, že by to byl krycí název pro oběd? Bylo už totiž poledne....) a ať přijdou znovu v jednu hodinu." Alespoň jednou jsem měla štěstí. :-)

Tak jsem podstoupila ultrazvukové vyšetření, jako obvykle jsem se dozvěděla, že mám dělohu dozadu a pak pan doktor otočil monitor, abych na něj také viděla. Ukázal mi tam "něco", co vypadalo jako fazole a bude to naše miminko! :)))) Až nyní jsem uvěřila, že se uvnitř mě opravdu vytváří nový človíček! Poprosila jsem o fotičku (za 40,- Kč, ale kdo by nezaplatil?), a tak máme první foto našeho broučka. V celé jeho kráse ho na té fotce taky můžete vidět. To bylo 8.11.1999 a měřil 26 mm. A ještě jedna důležitá informace, viděli jsme 1 plod, tudíž dvojčata nebudou.

Do práce jsem přišla dost pozdě, vlastně až odpoledne. Byla jsem rozhodnutá, že další, kdo se o mém těhotenství dozví, bude můj šéf. Ukázala jsem mu fotku a bylo mu to hned jasné, co se děje. Toho se nejvíc obával.... Docela jsem se nad jeho reakcí pobavila. Nejdřív mi se skleslým hlasem pogratuloval, informoval se, kdy se miminko narodí a potom jen pronesl: "Já to tušil, já to tušil. Káčo, celou krabici jsi mohla mít, já bych Ti ji koupil!" Nejdřív jsem mu nerozuměla a zeptala jsem se, jakou krabici má na mysli? Jen odpověděl: "Celou krabici.... no teď už je na to pozdě." Nyní jsem pochopila o jakou krabici šlo. ;-)

Takže oznámení v práci už mám za sebou a zpráva se šířila přímo lavinovou rychlostí. Už to vědí opravdu všichni.

Subjektivní pocity se stále nemění. Nevolnost a zvracení žádné, snad mi jen ještě víc než před tím vadí cigaretový kouř a zápach přepáleného oleje. Prsa se určitě zas o trochu zvětšila, dokonce jsem se už nevešla do jedné podprsenky. :-(( Jediný, kdo z toho má radost, je zase Skoky.