Otázka
Odpověď
Zařazení do společnosti
1.3.2005 20:43:29 Sonja, dcera (18)
Dobrý den,
měla bych otázku ohledně své dcery (18). Má totiž problém zařadit se do společnosti a bavit se s lidmi. Chtěla bych vědět, jestli by to mohlo mít nějakou spojitost s jejími prožitky z nedávného dětství. Již od mala byla velice zvláštní. Většinou jsem se setkávala s tím, že děti vyžadovaly pozornost a aby si s nimi rodiče hráli. Měla jsem pocit, že si naše dcera raději hraje sama a je ráda, když jí v tom nebráníme. V té době měla obrovskou představivost a my jsme vlastně ani nechápali, co po nás chce.. Na prvním stupni základní školy se kamarádila jen s kluky. S děvčaty se nebavila, protože s nimi "prý" byla nuda. S klukama si hráli na vojáky, lezli po stromech a hráli všelijaké klukovské blboviny. Byla spokojená až do doby, než se v šesté třídě sloučily dvě třídy. Všechny holky si ji kvůli těmto klukovinám začaly dobírat. Později to přešlo v šikanu (slovně jí nadávali, pomlouvali a často ji i bili), protože měla výborný prospěch, ač se učila max. 10 minut denně. Pomalu přestávala lidem důvěřovat, zejména dívkám. Když jsme vybírali, kam půjde na střední, zvažovali jsme mezi průmyslovkou a ekonomkou. Nakonec se nechala "ukecat" na ekonomku.. Dcera byla nepříčetná, když zjistila, že je ve třídě poměr holek/kluků 24/6. Představa bavit se s dívkami pro ni byl horor. Stěžovala si, že jí pomlouvají, protože je podle nich "divná". Mám pocit, že dnešní "normální" člověk musí kouřit, pít do němoty, poslouchat techno a nemálokdy fetovat.. A když někdo vybočí z této zaběhnuté linie, je prostě "divný". Je pravda, že se přestala stýkat s těmito "normálními" lidmi a raději se sama potuluje po lese (někdy mívám pocit, že se tam modlí ke stromům) nebo píše romány o světě, který si vysnila (má hrozně bujnou
fantazii).
Dobrovolně do společnosti lidí nezajde, tvrdí, že ji pronásleduje pocit, že ji všichni sledují a pomlouvají ji. Jen nerada se baví s lidmi (myslím, že z nich má strach), což by mohlo být způsobeno nejspíše i naprosto odlišnými názory a zájmy. Když už si jednou za čas vyrazí na nějakou akci a všichni tam zažívají nějakou radostnou euforii, ona se jen usměje, ale nic podobného necítí. Vím, že je ještě mladá, ale všechny dívky už s někým chodili nebo se alespoň zamilovali. Nikdy jsem u ní nic podobného nezpozorovala a sama mi říkala, že by se cítila hrozně omezovaná, kdyby se musela k někomu vázat. Sex je podle ní - "hnus". Asi bych si z toho neměla dělat vrásky, ale připadá mi, že je z toho nešťastná.
Zajímalo by mě, zda-li se může zařadit po takovýchto zkušenostech do naší společnosti v "kruté realitě" a jaká je šance, že změní názor na "zamilování se a sex". Předem děkuji za odpověď, Sonja.
měla bych otázku ohledně své dcery (18). Má totiž problém zařadit se do společnosti a bavit se s lidmi. Chtěla bych vědět, jestli by to mohlo mít nějakou spojitost s jejími prožitky z nedávného dětství. Již od mala byla velice zvláštní. Většinou jsem se setkávala s tím, že děti vyžadovaly pozornost a aby si s nimi rodiče hráli. Měla jsem pocit, že si naše dcera raději hraje sama a je ráda, když jí v tom nebráníme. V té době měla obrovskou představivost a my jsme vlastně ani nechápali, co po nás chce.. Na prvním stupni základní školy se kamarádila jen s kluky. S děvčaty se nebavila, protože s nimi "prý" byla nuda. S klukama si hráli na vojáky, lezli po stromech a hráli všelijaké klukovské blboviny. Byla spokojená až do doby, než se v šesté třídě sloučily dvě třídy. Všechny holky si ji kvůli těmto klukovinám začaly dobírat. Později to přešlo v šikanu (slovně jí nadávali, pomlouvali a často ji i bili), protože měla výborný prospěch, ač se učila max. 10 minut denně. Pomalu přestávala lidem důvěřovat, zejména dívkám. Když jsme vybírali, kam půjde na střední, zvažovali jsme mezi průmyslovkou a ekonomkou. Nakonec se nechala "ukecat" na ekonomku.. Dcera byla nepříčetná, když zjistila, že je ve třídě poměr holek/kluků 24/6. Představa bavit se s dívkami pro ni byl horor. Stěžovala si, že jí pomlouvají, protože je podle nich "divná". Mám pocit, že dnešní "normální" člověk musí kouřit, pít do němoty, poslouchat techno a nemálokdy fetovat.. A když někdo vybočí z této zaběhnuté linie, je prostě "divný". Je pravda, že se přestala stýkat s těmito "normálními" lidmi a raději se sama potuluje po lese (někdy mívám pocit, že se tam modlí ke stromům) nebo píše romány o světě, který si vysnila (má hrozně bujnou
fantazii).
Dobrovolně do společnosti lidí nezajde, tvrdí, že ji pronásleduje pocit, že ji všichni sledují a pomlouvají ji. Jen nerada se baví s lidmi (myslím, že z nich má strach), což by mohlo být způsobeno nejspíše i naprosto odlišnými názory a zájmy. Když už si jednou za čas vyrazí na nějakou akci a všichni tam zažívají nějakou radostnou euforii, ona se jen usměje, ale nic podobného necítí. Vím, že je ještě mladá, ale všechny dívky už s někým chodili nebo se alespoň zamilovali. Nikdy jsem u ní nic podobného nezpozorovala a sama mi říkala, že by se cítila hrozně omezovaná, kdyby se musela k někomu vázat. Sex je podle ní - "hnus". Asi bych si z toho neměla dělat vrásky, ale připadá mi, že je z toho nešťastná.
Zajímalo by mě, zda-li se může zařadit po takovýchto zkušenostech do naší společnosti v "kruté realitě" a jaká je šance, že změní názor na "zamilování se a sex". Předem děkuji za odpověď, Sonja.
V její náručí
