Re: Jak se daří...

Věruš,moje slova...také bych si nedovedla představit miminko u nás tady v tom blázinci.Nějak jsem ráda,že jsou větší.Je mi to líto,že další mít nebudu,ale zase jsem vděčná,že mám dva a mám to za sebou.Na jejich první rok vzpomínám tak nějak spíše v dobrým,ale když si vzpomenu na to,co bylo blbý,tak brrr,že už je to za mnou.
Do práce se těším také,dnes jsem měla chuť tu se vším seknout a utéci,kluci děsně zlobili,Petr u tchýně-maluje...já už po těch X týdnech s nima doma blázním a oni také...prostě už musím také vypnout a dobít nervy někde jinde!!!
Jen kdyby byli zdraví a mohli v kuse chodit do školky,ptž otravovat denně,nebo ob den si nemohu dovolit,vím,co mám doma a jak je to těžký je hlídat a jak ty babičky jsou na ně mírné,že já je pak z toho dostávám horko těžko,u těch dvojčat musí být člověk hodně přísnej a důslednej,jinak přerostou přes hlavu!!!Už tak je budu potřebovat 2x v týdnu,když budu mít odpol.a Petr nebude mít čas,je mít doma,nebo bude úplně pryč.Takže bych potřebovala,ale byli spíše zdraví,než nemocní,než jak je to nyní-přesně naopak.

Peti,ty si musíš ještě užít doho druhýho potomka:)