skara zerat
, toto je vsechno "jedna pani povidala".
"druhy pan neurolog" je trosku komplexneji zamereny a tim, ze se setkava prevazne s hodne postizenymi detmi, tak bohuzel obcas nad nejakymi "drobnostmi" mavne rukou. ano, nekdy se vyvoj upravi i bez intervence, u jinych mavnuti rukou bohuzel ne, i kdyz, jak uz tu bylo psano, se nasledky mohou projevit az treba v pubertalnim veku.
"prvni pani doktorka" je zase opravdu super odbornik pres vojtu, takze ji prosazuje a doporucuje cvicit vsem.
tezko posuzovat, co je lepsi.
jen me opravdu vzdycky rozohni
nazor, ze vojtit se ma pouze s detma, ktere maji neurologicky nalez.
1. neurologicky nalez je vicemene jakakoliv odchylka ve vyvoji.
2. odchylka ve vyvoji muze a nemusi znamenat problem. temer zadny neurolog si nedovoli diagnostikovat DMO pred prvnim rokem zivota. pak se tedy stavis pred dilema: moje dite ma nestandardni (ano, netabulkovy) vyvoj, je pomalejsi. budu cekat do veku 1 roku, abych zjistila, jestli je jen linejsi nebo jestli se vyvine DMO???
cvicim s dcerou uz temer 3 roky, cvicime od jejiho 1 kg. je zdrava, mazliva, cila az moc. jestli je jeji cilost vysledkem vojtovky, tak diky za to. bez vojtovky by asi cila nebyla... asi by nechodila...
o vlivu na psychiku (moji i jeji) jsem take premyslela. cetla jsem spoustu nazoru. nevim, asi nikdy zadna prokazatelna studie delana nebyla, kazdy si to musi porovnat sam se sebou. cvicili jsem s manzou oba. kdyz jednomu dochazely sily, druhy podrzel.
jeden z nazoru je i ten, ze vojteni utuzuje vztah mezi ditetem a cvicim (mudr. zlatohlavkova, neonatolog) a toho se drzim
. i kdyz, ted uz ani nemusim. zanetka na me sama hulaka "maminko, jeste cvicit musime"