Re: Imunita kojených a nekojených dětí

No tak "plně kojené" dítě u nás doma neznám protože prostě kde nic není... Nicméně protože naše děti mají vrozené imunologické potíže, tak znám jejich stav (laboratorně) + vidím projevy nemocí. A myslím že ani stav imunity příliš o nemocnosti nemusí rozhodovat.
Nejhůř je na tom u nás 4-letý syn, ale v raném dětství byl nemocný relativně málo. No, nepočítám celkem měsíční hospitalizaci v Motole, převážně pro odmítání stravy (cca kolem 3-4 měsíců). Myslím klasické respirační infekce - míval občas trošku rýmu, ale první větší horečnatý infekt někdy až v 10 měsících (ale první ATB již po porodu). Nejstarší syn na tom byl cca jako dvojčata, tedy s poruchou imunity, ale nic kritického, jen režimová opatření. Ale byl sám (první - nejstarší), mezi děti jsme chodili omezeně a nemocný byl max. tak 2krát ročně. První ATB asi ve 3 letech ale!!! po příchodu do školky to přišlo, ráz na ráz, děs hrůza (to už měl ale imunitu skoro OK). Museli jsem dokonce přerušovat, po 3 bohužel nezbytných ATB za sebou a prostonaných 6 týdnech v kuse. No a dvojčata jsou na tom tak středně, porucha tam je, ale postupně se srovnává (zase nás straší astronomické IgE a jsme na aminokyselinové stravě Neocate) - a nemoc za nemocí. Jak to přinese nejstarší ze školy (a to tam chodí sám, nedoprovázíme ho), tak to promoří všechny. Takže mimina jsou nemocná co chvíli, docela i těžký průběh. A aspoň nějaké MM měla do 4 měsíců (to nejstarší do 6 týdnů s 4-letý vůbec). A přestože měla MM nejvíc a imunologický obraz není kritický, klinicky jsou jednoznačně nejhorší. Každý má v sobě v roce již tak 3-4 ATB, kašle, angíny, zápaly plic... Takže - taky záleží na tom, jak se dítě dostane do kontaktu s bacilonosiči. Tzn. starší dítě i když mu "nic není" může něco nosit ze škol a školek domů a nakazit všechno kolem, s MM nebo bez MM.