11.7.2009 15:26:37 Luckaaa
Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije?
no musím říct, že někdy je dobré i si uvědomit že takové dítko také může prostě být. tedy že při řešení problémů jde v první řadě pěstmi, má zatemněno na dlouho než je s ním řeč .... a pak je taková výchova na dlohou trať. důležité je vydržet, ale to dá někdy opravdu zabrat. pak si také říkáte, že zrovna respektující přístup nemusí být ten pravý když to nějak nezabírá....nebo opravdu dlouho nezabírá. tím opravdu dlouho myslím tři roky. toť naše zkušenost. můžu napsat že po těch letech teprve vidím zlepšení v Kubíkově chování. chápejte teď mu byli ty tři roky. respektující přístup se snažím mít již odmalinka (objevili jsme ho při výchově starší dcerky). a bylo to dost náročné. moc mi v tom pomohla starší dcerka, která je opravdu zlatá a která mě také celou dobu utvrzovala v tom, že snad děláme dobře, když ona má stejné rodiče, žije v stejném prostředí atd....situace by měla být snad síš pro ni složitější když najednou do jejího života přišel bráška....je pravda, že jsme si o něm dlouho povídali a tak příprava byla důkladná.byl na to čas. miminko , kubík, bylo ale náročné a od zhruba jeho třech měsíců to začalo. VZDOR. skoro ve všem. jako mimi kousal.ale absolutně nechápu kde strádal. nerozklíčovala jsem to. byl chovanej, mazlenej. přesto, že byl svého času nepřebalitelný ani jsem ho neplácla (je to mimi) což často jsem slyšívala jako radu. používala jsem jen důrazné NE když dělala něco čím druhému ubližoval. veškěrý čas kdy spal jsem věnovala dcerce. naštěstí mi ráda pomáhala v domácnosti tak to šlo. jen partnetský vztah trochu trpěl. s manželem jsme na sebe neměli skoro čas. a když jeden nebo druhý stejně brzy vysílením usnul. četla jsem nějaké knížky o výchově a hledala i něco o klucích jako takových. snad jsem nehledala jen nějakou výmluvu ale našla jsem slovo Testosteron. no naším klučíkem opravdu hýbe. a má i jiné doprovodné znaky. asi nejzásadnější je že odmalinka mívá erekce, které nepominuli (říkáme si s mužem co nás/jeho v životě ještě čeká).
vysledovala jsem že opravdu jeho agrese je reakcí na nějakou nepohodu. není to jen tak bez příčiny ikdyž se to tak často může zdát jen on reaguje hned nejdrsněji....stále opakujeme, že pokud se mu něco nelíbí může to i říct....dnes už to i řekne, ale zpravidla až po tom co ho zastavíme v tom jednu udeřit. ale opravdu až teď. hodně se to pojí s tí, zda umí vyjádřit to co si přeje. tedy jak mu jde mluvení. doporučuji hodně času strávit nad knížkama a trénovat řeč povídáním. to je třeba u kubi problém. mluvení mu dlouho nešlo a i dnes mu cizí špatně rozumí. také je dobré chválit, když si zrovna hezky děti hrajou a vycházejí si vstříc. v momentě kdy třeba i sprostředkujete dohodu, nebo se dokonce sami na něčem dohodnou toto ocenit. tedy slovně. a pa když ten vzek v jakékoli podobě odezní a dítě je v klidu, vrátitse k té události, popsat tručně co se dělo, co cítila ta drhá strana a zjisti co cítil on a co vlastně chtěl. někdy se radši svěřuje oblíbenému maňásku, než přímo vám. důležité, podle mne, také je nijak ani slovně dítě neponižovat neříkat mu jaký je, ale popsat konkrétní situaci která se vám nelíbili a nabídnout jiné řešení popřípadě aby vás požádal o pomoc když sám neví jak.
mlátit bych se nenechala. moje ruka a reakce byly vždy natolik rychlé, že jsem ho za ruku v letu chytla. musí vědět, že na vás fyzicky nemá a hlavně to není cesta. pokud agrese neustává odnesu ho do jiného pokoje, odcházíme z hřiště, z herny v mc a pod. je hloupé, že to pak s námi odchází i jeho starší sestra, která se dobře baví. takže pokud to jen trochu jde snažím se, aby to ona neodnášela.tedy vyberu vyloučení z kolktivu tak, aby ji to nepostihlo. pak třeba sedí na lavičce (ani to někdy nejde když má obr vztek) a za dětma může v momentě kdy se uklidní a domluvíme se že se nabacá a při příštím prohřešku tedy nekompromisně pryč. kolikrát jsem Kubu musela odnášet. to je jedna ze situací kdy používá fyzickou převahu. odnesu ho z vyhrocené situace které je nebezpečná pro něho nebo jeho okolí. přesto že se snažím, a myslím, že jsem důsledná agrese přichází stále (třeba je postupem času méně vyhrocená, ale je) také jsem samozřejmě vybuchla i uhodila, ale klukova reakce byla taková, že bylo jasné, že si to nedává dohromady, že vlsatně on byl i mnohem hrubší. naopak se cítí velice ublížený a je jasné že to nechápe.
také musí pocítit, že děti, které jsou s ním ve sporu si to nenechají líbit a brání se. pokud se mu dítko postaví většinou se "porvou" on ví, že na něho takhle nemůže a pak si klidně hrají...bohužel ne každá maminka má na to žaludek a já většinou zasahuji když už to bolí...bohužel si mylsím, že to mu nahrává, že to nenechám zajít daleko. někomu stačí říct ne. kubíkovi ne.
jeho starší sestra je spíše málo průbojná a teprve ve svých pěti letech se mu postavila tak, že už si na ní jen tak netroufne. musela jsem jí pobídnout, že ať se brání jinak si bude kuba na ní dovolovat zřejmě stále. to totiž abych byla stále připravená zasahovat a co když tam nebudu....musí pocítit, že se mu druzí ubrání.
kuba je také fascinovám mužským světem. tak mu ho ukazujeme z té lepší stránky. tedy chodí s manželem mezi chlapy a hrají fér. svou přirozenou silou neubližijí. to bych zdůraznila. své fyzické potřeby k boji tedy v boji s pravidly.s manželem mají ring na manž. posteli a perou se. ale nesmí se kousat kopat , na hlavu atp. učí se být přiměřený.
před půl rokem se mu narodil bráška a žádné žárlecí csény k němu nebyli. u Vás to může být reakce na narození sourozence obvzlášť pokud se do té doby takto nechoval.pokud je to u Vás podobně jako u nás doporučuji to nevzdávat a vydržet. vypadá to, že se lepší. on právě teď sám od sebe začal toužit po ostatních dětech a zřejmě mu došlo, že pokud si snimi chce hrát nemůže je mlátit. jinak měl dětskou společnost rád vždy, ale přece jen až teď je to o spolupráci. jsem zvědavá co nám řeknou ve školce. kde ho už znají (chodí pro sestřičku)tak snad ho šmahem neodsoudí a najdou společnou cestu. také doporučuji vyhradit si pro každého nějaké odpoledne v týdnu jen pro ono jediné dítě kdy se o vás nebo manžela (tedy dvě odpoledne)nemusí s nikým dělit.
držíme pěsti L
Odpovědět