Re: neumím to

Jsem moc ráda za toto téma.
Já mám asi nějaký blok či co, ale prostě mi to strašně vadí.
Už jsem zkoušela vše. Manžela velmi miluju, jsme spolu už strašně moc let, ale tohle mi prostě nejde. A zdá se mi, že je to čím dál horší. Dřív jsem aspoň při náladě po alkoholu na chvíli byla schopná si ho vzít do pusy, ale te´d!! Hrozně se mi nadavuje a raději se tomu vyhnu i za cenu třeba hádky:-((
Připadám si jako sobec, protože on mě ústy uspokojuje. Mě to nevadí, ale stejně se u toho neuvolním a pořád myslím na to, že on by to chtěl taky a já jsem na nic!!
Pak se stane i to, že třeba nejsem schopná dosáhnout vrcholu a někdy to i nahraju, protože manžel miluje, když mě může uspokojit ústy. Strašně po tom touží a já nechci aby i toto jsem mu odepřela.
Vážně si příjdu jako sobec a strašně to narušuje náš sexuální život.
A protože se pak cítím provinile, sex oddaluji a vymlouvám se a je to časem čím dál horší.
Mám strach, že manžela zklamu( dost těžko nese když mě neuspokojí) a pak je jasné, že to vyvrcholení nepříjde a opět se chci zavděčit a tak předstírám a pak si to vyčítám.
No asi píši dost zmateně, ale je to u nás už kolotoč nezdarů a zamotávám se do toho čím dál víc.
Navíc antina kterou beru mě silně utlumuje.
Je to jedno z druhým.
Dřív jsem si o tom dokázala s manželem popovídat, o tom co kdo od sexu očekává, ale teď se stydím a cítím se provinile a nechci ho zklamat tím, že mu řeknu o onom předstírání.
Manžela miluji a nechci ho zranit a aby to skřípalo.
Zatím to držím v sobě, ale cítím že to není ono a manžel je taky z toho někdy rozhněvaný, že ho odmítám:-(
Tak myslím, že jsem asi odběhla od zdejšího tématu:-((
Ale pomohlo mi to, dostat to ze sebe. Dodalo mi to tak nějak kuráž na večer