Cítí se lékaři nadřazení?

Úryvky z článku na iDnes.cz o tom, jakým způsobem je ženám sdělována diagnóza rakoviny prsu:

Každý druhý lékař se domnívá, že pacientky nejsou schopny pochopit víc než polovinu informací, které od něj dostanou. Ženy to ovšem vidí jinak. Téměř 70 procent pacientek říká, že neměly problém pochopit informace lékaře o diagnóze a léčbě nemoci.

Celých 15 procent žen se svěřilo, že lékař na ně měl v klíčovém okamžiku, kdy se jim zcela změnil život, méně než pět minut času. Jen 30 procentům se lékař věnoval déle než 15 minut.
"Řekl mi, že je to bohužel nádor, který se bude muset operovat, a že mám přijít za týden domluvit se na operaci. Tím to haslo. Vyšla jsem ven v šoku a složila jsem se ještě v nemocničním parku."

Není divu, že více než třetina pacientek přiznala, že vůbec nezná typ svého nádoru ani stadium nemoci.


A já si myslím, že se takové jednání vůbec netýká jen rakoviny prsu. Na různých diskuzích tolikrát zahlídnu příspěvky jako, "A to, co mi dneska dělal ten Dr., bylo ...?" nebo "Nevím, proč mi to dělal/ proč mi nedal nějaký druh léku/ jak to bude řešit..."

Jaké zkušenosti máte vy?