Re: Empatie

Mab, já mám ještě pocit, že spousta lékařů (zvlášť mužů) nedokáže dělat dvě věci najednou, takže vyšetřujou a mlčej u toho jak ryba a následně už nemaj čas to celý opakovat pacientovi.

Třeba moje gyndařka, když vyšetřuje hned u toho říká co dělá, a k čemu to slouží, čímž následný dotazy netrvaj tak dlouho.
Taktéž jsem narazila na skvělou doktorku v nemocnici na infekci, která naprosto perfektně diagnostikovala synovu nemoc (podle dětský dr. spála, byla to nakonec virová infekce), hovořila se mnou v termínech, kterým jsem rozuměla, ujišťovala se, zda umím anglicky (nemoc má jenom anglický název), vysvětlila, proč mu nedá ATB, co bych mohla udělat, co se dá udělat ještě dalšího, ale co ona by z toho už neudělala a proč a nakonec mi napsala na papírek lektvary, který si můžu koupit v lékárně, byť ona je nepovažuje za nutný dávat (já jsem taky nepovažovala)

Ale když jsem na podzim narazila v ambulanci na doktora, kterej beze slova prošmatal dítku zlomenou ruku a beze slova mi dal lístek, kdy máme přijít na kontrolu, načež nastalo komunikační peklo, pže já jsem v tom termínu nemohla přijít, byla v jiným městě ve škole a nešlo to odložit, on už si to mezitím zanes do počítače a tvrdil, že dceři uhnije pod sádrou ruka, když nepřijdem přesně v ten den a dohadovali jsme se takhle zbytečně dvacet minut, pže kdyby hned na začátku u vyšetření komunikoval, tak bysme nějaký řešení našli dřív (nakonec jsme našli jinej termín, ale jeho neochota se dohodnout byla úžasná), tak to pak člověk fakt neví, za co jim ze ZP platí. A nebylo to jenom o komunikaci, bylo to i o přílišném množství rentgenů, kterým podle mě zbytečně dceru vystavil a následně zanedbané rehabilitaci, kterou nepovažoval za důležitou.