Výslovnost není nejdůležitější

Vaal, v tom skutečně ještě jednou nesouhlasím.
V podstatě jsem se naučila anglicky až v dospělosti, protože angličtina na gymplu byla na dvě věci. Nepomohla mi ani státní jazyková škola, tehdy asi jediná, ale naučila jsem se praxí a pobytem v Británii, a kdo mě zná, ví, že jsem šťastný člověk, mluvím bez slovanského přízvuku, většinou můj přízvuk označují jako mid-Atlantic.
Zdůrazňuji, že děti jsou rodilí mluvčí s britskými kamarády, přesto je synova gramaticky zcela správná angličtina úplně prosta typického dětského anglického přízvuku a je melodicky plošší po vzoru češtiny. A to mluví anglicky jen s rodilými mluvčími, nikdy ho neučil žádný Čech.

O co vlastně jde, když chceme, aby se dítě naučilo anglicky - alespoň zpočátku? O to, aby dítě mělo radost, že se kamaráda Němce na pláži zeptá, jestli si s ním půjde zaplavat? Že vyřídí v hotelu na recepci maminčin vzkaz, že si sám bude umět objednat zmrzlinu? Že když se setká s někým anglicky mluvícím, dorozumí se, alespoň rudimentálně - víc od malých dětí chtít nemůžeme! Aby pochopilo, jak cizí jazyk pracuje a mělo ze sebe dobrý pocit, že umí o něco víc než jiní.

Spíš bych řekla:

CO MYSLÍTE, JAKÉ JSOU VÝHODY, KDYŽ BUDE UMĚT DÍTĚ PŘEDŠKOLNÍHO A ŠKOLNÍHO VĚKU ANGLICKY? Mě by to zajímalo, tak když najdete chvilku