"Mučení" v autoškole - je to nutné?

Zdravím všechny! Psala jsem tu před časem o svém odhodlání udělat si autoškolu a o tom, jak mě jízda baví a že se na to celkem těším. Asi jsem byla naivní blbka. Vybrala jsem si příbuzného z rodiny, pána v důchodovém věku, domnívajíc se, že tak to bude v poklidu a pohodě, ale ouha. Je mi 31, nepřipadám si už jako pubertální tele, na které si každý může podle libosti otvírat hubu, a já mu za to ještě zaplatím - a v tom je asi problém. On mě neustále buzeruje, jízdy jsou jeden velký stres, nic nikdy nepochválí, zato zaždá chyba vyvolá záchvat jeho vzteku a nelibosti. Mám dojem, že vlastně každý by už měl umět řídit, když už leze k Němu do autoškoly, a pokud to někomu nejde hned výborně už po první jízdě, je naprosto blbý a neschopný. Manžel mě jezdit "viděl" (jel se mnou), je to výborný řidič, a podle něho jsem celkem šikovná. Mám za sebou 4 jízdy (takže podle instruktora bych už měla vše perfektně umět), pořád mě ježdění baví, ale když si vzpomenu na středu, kdy pojedu zase, je mi z toho špatně.
Navíc - mám 14m dceru, která má právě období "mama mama mamááá!!!", kdy zoufale řve kdykoli se od ní vzdálím, jsou dny, kdy těžko stíhám i normální práci. Do toho mám právě zvládnout autoškolu, a to do měsíce (je to normální délka?)
Nevím, co dělat jsem ve stresu, už 3měsíce beru antidepresiva, krásně mi zabírala, byla jsem po porodu zase po dlouhé době v pohodě... Teď nejsem. V sobotu - po dopolední jízdě, kdy mě On dokonce rozbrečel ( to je ostuda) - jsem měla tak brutální depresi. že jsem se z toho nemohla vzpamatovat do večera.
A teď co? Všichni mi tvrdí, že řvou všichni instruktoři, že si nevyberu a musím to vydržet. A já si říkám, není něco špatně? VYDRŽET to, na co jsem se vcelku těšila? Původně jsme se měli na podzim stěhovat do domku - z města na venkov. To byl hlavní důvod, proč dělat atoškolu právě teď. Nakonec ale budem rádi, kyž bude domek stát na jaře.. Tak si říkám, mám to fakt "vydržet",nebo počkat do jara a případně si vybrat jinou autoškolu?
Děkuju všem za trpělivost dočíst můj žalozpěv do konce...