Vysoký krevní tlak bez zjištěné příčiny vs. plánované rodičovství

Ahoj holky,
je mezi vámi některá, která měla problém s vysokým tlakem už před těhotenstvím? Přála bych si miminko, ale mám velmi vysoký tlak, např. 160-170/130 a podobně. Lékařka internistka mi těhotenství zakázala, protože v tomhle stavu je těhotenství ebezpečné nejen pro miminko, ale ohrožuje na životě i mne, pokud bych ovšem ddosáhla vyššího stupně těhotenství, jelikož samovolný ppotrat je téměř stoprocentní ihned.
Absolvovala jsem veliké množství testů a vyšetření, ale příčina tlaku nebyla nikdy zjištěna, trpím jím asi od 14 let, čili od doby, kdy jsem nepila, nekouřila a byla jsem štíhlá. Dnes bohužel kouřím, ale i v době, kdy třeba měsíc nekouřím, tlak neklesá. Nepiju vůbec a obézní také nejsem, modelka také ne, a proto se snažím jíst zdravě, protože každé kilo dolů tlak snižuje, ale zatím jsem nenaměřila zázraky. Léky beru, už asi stopatnácté, po všech mi bylo hrozně zle. Zdravotně mi nic není, akorát mne často bolí hlava, ale jsem dost nerváček, takže je to jedno s druhým. Bojím se, že se tlaku nezbavím a nebudu moct mít děti, protože už se léčím tolik let, bez výsledku.
Zajímalo by mne, zda nemáte s tímto některá zkušenost, jestli nevíte, jaká je úspěšnost. S gynekoložkou jsem se zatím neradila, mám strach, že její prognostika bude ještě horší, než internistky, také bych nerada přišla o možnost užívání hormonální antikoncepce, protože bez ní je mi v období menstruace hrozně zle, ale s vysokým tlakem antikoncepce není dobrý koktejl, takže je jasné, že už mi jí nepředepíše. Už jsem jí jednou vysadila, měřila jsem si bez ní tlak a také to bylo ještě před tím, než jsem plánované rodičovství konzultovala s internistkou. Následně jsem velmi záhy potratila, antikoncepci znovu nasadila a s internistkou začla vše řešit, vlastně až poté jsem zjistila, jak moc je situace pro mne vážná. Do té doby jsem se tomu moc nevěnovala. Žít ve dvaceti letech s vysokým tlakem se mi špatně chápalo. Bez fyzických potíží běhat po doktorech a děsit se...
Nechci vypadat jako sebevrah, ale snažím se zatím tak trochu skrývat před realitou. Mít dítě je totiž asi poslední, co mi v životě chybí a po čem dlouho toužím. Bohužel strašák v podobě toho, že mi srdce nedovolí ho mít, přitom mi fyzicky nic není, není mi špatně, mne ničí.
Ráda bych potkala někoho, kdo má stejné potíže jako já a věděla víc.
Děkuji a hezký den
Míša