Re: Porod v porodnici

Raďule, ono to není tak, že máš v hlavě, že jsi neměla dítě u sebe a to se podepisuje na vztahu, Je to spíš naopak. Dostala jsi po nějakém tom půldni nebo dni do rukou nějaké dítě. No tak se o něj staráš. Hlavou nevíš, jak vypadá mateřská láska, instinkt byl přebitý separací. No tak děláš, co umíš, ale nejde ti to. Chovat? Proč, je to jen nějaké dítě, na emoční úrovní jsem ho ještě nepřijala a matka se s námi nemazlila. Kojit? No jo, oblizuje mi to prsa, tak teda nějakou dobu budu, ale až dostane flašku, tak si oddechnu. Atd. Dva tři roky o to dítě pečuješ a připadáš si tak nějak normální, ale pak se ti narodí další, které do té náruče dostaneš a instinkty tentokrát spustí. Najednou zjistíš, že to může být celé úplně jinak. A teprve v tu chvíli ti dojde, co bylo na počátku špatně - ale vztah s prvním už je tím tak poznamenaný, že se nemůžeš tak snadno překlopit do polohy "teď už milující matky".