Re: Porod v porodnici

Zrzečku, to je právě ten rozdíl, o kterém píšu - zpracování objektivní nutnosti. Matka po SC zcela objektivně může být ve stavu, kdy se samostatně není schopná postarat o své dítě a naopak s povděkem přijme péči od jiných. Není tam pocit vlastního selhání a mj. odpadají výčitky z toho prvního selhání a z důsledků, které to způsobilo, nebo i jen mohlo způsobit.
Velice těžko jsem hledala cestu k prvnímu synovi po týdnu separace a tehdy nebylo možné připustit přítomnost matky u nemocného novorozence, dodnes nevím, co mu bylo, bylo to plně donošené dítě. Po týdnu mi přinesli "nějaké dítě".
Naproti tomu poslední dítě, porozené rovněž SC mi bylo přineseno hned, jak to bylo objektivně možné a vztah k němu byl od začátku naprosto přirozený vztah matky a dítěte, u nejstaršího jsem se docela dlouho potýkala spíš s pocitem, že se jedná o cosi jako péči o mladšího sourozence, měla jsem ho ráda, pečovala o něj, ale skutečné mateřské instinkty se dostavily až po několika letech.