Re: Pocit naplnění

Já musím říct, že když jsem měla holky v tomhle věku, tak jsem na návštěvy kamarádek fakt neměla náladu a hlavně čas. Obě holky mi jako malé taky dost kňouraly, navíc nelezly (nenaučily se to, pořád chtěly chovat, bylo to šílený období) a představa,že sedím doma nad kávičkou s kamarádkou a v ruce uřvaný mimino mě tak děsila, že jsem komunikovala jen venku, když jsem malou měla v kočárku, to jakžtakž šlo, že pozorovala okolí a nechala mě taky trošku promluvit s někým jiným než s ní. Když už jsem se při kočárku bavila moc dlouho (10 minut), tak se malá začala prohýbat v kočárku a soukala se ven. No, bylo to období dost náročný. Doma jsem uklízela, když malá spala v kočárku venku, do toho úkoly se starší dcerou, manžel v zahraničí. Pomáhala mi ale maminka, která si brala malou ven, abychom se starší aspoň v klidu udělaly domácí úkoly. Připadala jsem si jak chodící robot, na nic jsem neměla čas. Postupem času se to lepšilo a jak pak holky začaly chodit a komunikovat, tak to už bylo úplně o něčem jiném. Užily jsme spolu spoutu legrace, krásné procházky, dovádění na hřišti, dodnes se s nima tak vyblbnu a užívám si je na 100 %.