Re: Strach ze samoty

Starší spal s náma v ložnici do nějakých 5,5let. Teď jsme ho přestěhovali do pokojíku (už mě fakt nebaví být okopávána z každé strany jedním děckem). Taky si nemohl vzyknout, všechno mu přišlo strašidelný a tak. Takže teď spí s plyšákem (těch se zase bojím já - jak mám v posteli plyšáka, neusnu, páč na mě furt blbě kouká) - je si jistější a pod polštářem má malou baterku a když se něčeho bojí, tak si na to holt posvítí (nebo na cestu k vypínači) a je už v pohodě. Dokonce už ani neříká, že se bojí, chodí do pokojíku rád spát, jen vždycky zkontroluje tu baterku, co kdyby byla potřeba.