Jak se vyrovnat s nenávistí?

Před 9 měsíci jsem se dozvěděla o manželově nevěře (jsme spolu 16 let, vztah s ní trval nejprve 10 měsíců, pak další dva roky pouze "virtuálně" -maily, SMS, telefon), znovu to začalo minulý rok, kdy to taky skončilo). Vše, co jsem si prožila a dodnes prožívám tu rozepisovat nebudu, protože ten kdo neprožil sám stejně nepochopí. Snažíme se začít znovu, znovu budovat vztah, který on zničil. Je to pro mě hodně těžké. Jde mi ale o to, že se musím vyrovnávat s tisíci věcmi a pocity najednou... a s jedním si opravdu nevím rady.... pořád žiju se strašnou nenávistí a záští k NÍ(což je samozřejmě normální), ale mě to strašně vnitřně ubíjí. jsou to děsně negativní pocity, na které já prostě chci zapomenout, chci se jich zbavit... je to, jako by mě ona pořád ničila (přitom vím, že se tím ničím sama)... občas mám ze sebe i strach. Kdybych jí potkala tak budu schopná ji fyzicky "zdemolovat". Klidně bych byla schopná ji i zabít, kdybych za to nemohla být postihnuta (je to fakt děsný, protože vím, že to není správné, ale já to prostě tak cítím). Strašně bych jí chtěla ublížit - chci se jí pomstít (a opět rozum mi říká - ne to není správné.... ale uvnitř mě, to co cítím je pravý opak). Někdy si připadám, že se z toho zblázním, ale nevím, jak se toho prostě zbavit..... Přece není správné, že ONA je v naprosté pohodě, je jí jedno, že mi zničila život, rozbila rodinu a manželství, které znovu stavím z trosek (mimochodem jsem se dozvěděla, že si začala i s dalším ženatým chlapem, který má tři malé děti)- je to prostě bezohledná kurva, která ničí lidem život a je jí to prostě jedno, hlavně že dostane to, co chce ona....mělo by přece platit, že když někdo udělá něco špatného, tak by za to měl být potrestán, ne? Proč tedy trpám já a ona ne? Jsou to opravdu pocity, se kterými se sama neumím vyrovnat...... začil jste někdo něco podobného? Co s tím?