Re: Spokojenost se zaměstnáním

No, já taky nemám žádný hlídání z rodiny a nikdy jsem neměla. Babičky buď nejsou, nebo jsou daleko a pracující. Manžel samo pracuje + studuje. Překonala jsem ale zábrany a našla si "paní na hlídání". K ní jsem pak prcka vodila 2x týdně na dopoledne (víc bych nezaplatila). Docela ráda jsem si od něj odpočinula, hlídačka měla stejně starého kluka, takže to šlo. Pak se mi odstěhovali někam do pryč, takže teď mi hlídá sem tam kamarádka (ale taky jí to platím) a pomalu najíždíme na školku. Synovi to neublížilo, docela to odloučení zvládá. No a samozřejmě že večery to jistí.
Moje práce spočívá v komunikaci s lidma, buď po mailech nebo telefonicky a v přípravě na PC. S lidma musím mluvit přes den, ale přípravu si můžu udělat klidně v noci. A dá se u toho i studovat VŠ.
Když si vzpomenu, jak jsem se po dvou starších dětech vracela do práce, na plný úvazek, tak to bylo mnohem mnohem horší.
Ale já říkám, mám fakt štěstí na typ práce, co jde dělat z domu a na slušného zaměstnavatele.