Narozeninová oslava

Dnes měl můj syn 4. narozeniny. Dlouho jsem přemýšlela, jak mu ty narozeniny udělat hezké. Něčím vyjímečné. Okolnosti to bohužel moc nedovolily. Přítel je v práci na odpolední. Byla jsem moc ráda, že alespoň babička s dědou přijeli.
Včera jsem udělala krtkův dort. Trochu jsem ho upravila, aby ho mohl celý sníst, když nekouše. Ráno jsem udělali z barevných papírů nějaké dekorace. Okolo 16. hodiny přijela návštěva (babička s dědou). Patriček seděl u myčky. S nikým se nepřivítal. Babička dovezla další krásný šlehačkový dort. Posadili jsme se ke stolu. Páťa nechtěl sedět. Svíčky, které měl tak rád ho najednou nezajímaly.
Středem pozornosti byl mladší syn. Je dost společenský a má rád pozornost. Děda už plánoval, co všechno s mladším synem podniknou. Pojedou na sáňkách, postaví sněhuláka, ... Vezmou si ho k sobě na víkend a podobně. Patrička si nevezmou, protože se "ho" bojí.

Všichni se od nás vlastně drží raději dál. Na konci oslavy děda opravil Patričkovi "kalhotky" ve zdravotním chodítku. Patriček byl tak šťastnej, že zase "chodí". Sice neumí zatáčet, ale smál se dobrou hodinku a ven z chodítka ani nechtěl. Babička s dědou brečeli. Oni vlastně brečí skoro pořád když se mluví o Patričkovi. Dost mě to mrzí. Ty emoce na mě v obdoví jako jsou vánoce nebo třeba narozeniny dost padaj. Asi to bude tím, že mi chybí "blízký" člověk. Nějaká podpora. Někdo na vykecání, kdo by mě poslouchal. Nemyslím cvokaře, ale zpřízněnou duši (kamarád/ka). Jsem spíš uzavřenej typ, ale dneska musela aspoň tahle splácanina ven.