vecne rekonstrukce

az do lonskeho roku jsem prozila cely zivot v panelaku, vystridala jsem jich nekolik a musim rict, ze jsem v zadnem nezazila, abych slysela od sousedu hovor nebo televizi. pravda, dupani nebo vytah slyset je, pripadne nejaka parba, ale jinak ne. co je ale naprosto otresne jsou vecne rekonstrukce. v poslednim byte veky veku nekdo neco opravoval. takze cele dny mlaceni, vrtani, v byte se trasly steny, nebylo slyset vlastniho slova. jak jeden soused prestal, druhy zacal. bohuzel jsme zrovna zazili dobu, kdy se jednak opravoval cely dum (okna, vytah, fasady, balkony, komplet elektrika) a zaroven probihala generacni vymena, kdy si byty od starych lidi kupovali mladi a predelavali si to. navic kdyz je clovek v praci, tak vetsinu hluku jde mimo nej, behem dne je v praci, ale na materske to bylo silene. dcera se toho strasne bala, takze mi vecne visela na krku a brecela, tim padem jsem byli cele dny venku. prisla jsem si jak vyhnanec ve vlastnim byte na to se opravdu zvyknout neda