Re: Život v paneláku

Zcela upřímně jsem začala takhle nenávidět byt v němž jsme byli jednak jen v pronájmu, jednak jsme platili vpodstatě totéž co bysme platili na svém za hypotéku s tím rozdílem, že byt resp. vybavení bylo staré, my co jsme pořídili tak nebylo jisté, jak to pak zapadne do našeho; podlahy u ní začínali chtít zásah opraváře, stejně tak koupelna, stará okna prasklat mrazem; žaluzie z roku raz dva se sypalo, zlobilo tam topení a topilo jen zpoloviny, ale majitelku nic nezajímalo. Vždycky nahodila výraz hloupé husy (), jak tomu nerozumí, jak to je mužská práce, ale ten její od ní utekl... a naopak nás začala chystat na situaci, kdy bude nucena zvýšit už tak vysoký nájem... Když manža viděl, že opravuje a nikdo mu to neproplácí, tak zašel do banky a zjistil, na jakou hypotéku dosáhneme, co máme udělat, abysme dosáhli aspoň na tolik, co stojí hezký velký byt ve městě... Za rok jsme šli do svého a splácíme své. Bydlíme taky v paneláku, ale po úpravách s plastovými okny, kvalitním zateplením, máme krásný světlý byt, dá se říct dobré sousedy, v paneláku se nekrade... jsme spokojený a to i přesto, že jsme s manžou oba z RD... jediný co nám na jaře a v létě chybí k životu je nějaká zahrádka, ale třeba někdy bude