19.2.2010 17:19:28 Mulderka+ufounci /05,08,11/
Umírá mi máma
už 4.den leží na jipce víceméně v komatu a naděje na zlepšení moc není

jenom čekám, kdy zavolají, ať se přijedeme rozloučit... a nejhorší je, že když jsem byla za ní, seděla jsem u postele, držela ji za ruku a necítila jsem nic... pravda, má už svůj věk, ale donedávna /než ji o Vánocích postihla mozková příhoda/ byla poměrně čilá, pomáhala mi hlídat děti... a teď je na tom takhle...
Rozumem chápu, že to tak musí být, že nás to čeká jednou všechny... a i když jsme měly každá svůj svět a některé věci jí jen těžko odpouštím, pořád je to moje máma, jediná, kterou mi nikdo nenahradí...
a obzvlášť se stydím za některé myšlenky, co mě po 2 měsících neustálého stresu, strachu a všeobecného nervování občas napadají


pardon, chci se jen trochu odreagovat...
Odpovědět