Re: Divadlo aneb pevné nervy

Tragiko,
sama nejsem moc divadelní typ; naposledy jsme se synem byli na představení, ve kterém hrál kamarád (Ze života hmyzu) a odcházeli jsme hned po kamarádově výstupu, protože to syna nebavilo - pravil, že hrajou strašně a že už to dál vidět nemusí. Královská Shakespearovská společnost to opravdu nebyla.
Mne divadlo baví, pokud je někde venku. Třeba takový Teatr Novogo Fronta na festivalu Love Planet byl fantastický zážitek. Zvládnu i Letní shakespearovské slavnosti... ale divadlo, kde je hodně lidí zavřenejch na malým prostoru obvykle nedám.
Takže chodíme hlavně do muzeí. Na některé výstavy typu Příběh planety Země i opakovaně. Od těch cca 4 let to už jde a děti to i zajímá. Ovšem pokud nejde o akce typu Muzejní noc, to jsme zkusili jednou a never more.
V muzeu se lidi chovají nějak kulturněji, jak jsem si stačila všimnout. A hlavně, když už v jednom sále někdo prudí, tak se dá přejít do druhého a počkat, až prudič vypadne.