Re: Odnášení miminka po porodu

Jo, Libik, Markéta to vystihla, jsem přesvědčená, že lidi, kterejm se vyvede začátek vztahu, maj snazší cestu do šedi všedních dnů, ranního blití, vyhazovů z práce, hádek a smiřovaček...

V té šedi se to třeba zapomene, pokazí, co já vím, ale aspoň nebulí, že ani líbánkách se jim nevedlo.

No budeš radši a nadšeněji uhánět chlapíka, s kterým je to celý takový úžasný, nebo chlapíka, kterej je jako hodnej, férovej, sympatickej, ale nějak se ta první schůzka nevyvedla, vybral blbý kino, přines smrdutou kytku?

Jako možná se časem dopřemejšlíš, že to je blbost, kino nekino, stejně je dobrej a ON, ale bude s tím víc dřiny, nemyslíš?

A fakt jako nemám chtít tulit a vočuchávat novorozený dítě, když jsem o to již dvakrát stála - poprvé zcela bez tušení o nějakém bondingu a jeho psychologických souvislostech, tak jako jsem se po uši zaláskovala do kluka, aniž bych v pubertě měla šajn o těch hormonálních kouzlech a chemii - a nevyšlo to? Fakt si mám nechat říct nějakou kravinu jako "my to tu neděláme?" Nevidíš ten rozdíl mezi tímhle a "bohužel, má potíže s dýcháním, je třeba ho napojit na ventilátor?" Nenechám si kecat do manželské ložnice, nechci to ani u tulení vlastního dítěte.