Re: Obsah sexuální výchovy na ZŠ

Kdysi jsem tu v jedné diskusi četla příspěvek (doufám, že to byl jen hloupý vtip) ve stylu: "Nesmíme teď mít s manželem sex, protože kojím a protože z náboženských důvodů nesmíme používat žádnou antikoncepci." Co k tomu dodat?

Každému se v životě někdy něco nedaří. Tak jako Ty jsi měla problém s početím, tak já jsem dlouho neměla štěstí v lásce. A jednoho krásného dne mi došlo, že to musím vzít pevně do ruky, protože pokud si žádného partnera nenajdu, tak to bude jen a jen moje blbost a budu za to moci nadávat jen a jen sama sobě. Že nic nepřijde samo, že se musím snažit, bojovat a nevzdávat to. Než jsme se s manželem dali dohromady, tak jsme si oba prošli poměrně těžkým obdobím. O to víc si jeden druhého vážíme. A jsem přesvědčená, že oba máme právo na to vést takový sexuální život, po jakém oba toužíme. I tak se musíme řídit tím, kdy máme a nemáme chuť, jsme nebo nejsme unavení, když nám to nepřekazí děti... A ještě řešit, kdy "smíme" nebo "nesmíme", protože se musíme přizpůsobit nějakým dogmatům, to už mi přijde moc. Pro někoho je příjemnější se milovat bez kondomu, beru. Ovšem jsou lidé, kteří v době, kdy nechtějí počít další dítě, by z milování vůbec nic neměli, kdyby použili ochranu, které nedůvěřují. (Já samotné STM nedůvěřuji a nikdy nejspíš důvěřovat nebudu.) A my jsme s manželem tak hrozně drzí a zpupní, že jsme si dovolili naplánovat si jen takový počet dětí, na který si troufáme. I když bych za děťátko nad plán byla moc ráda.

"Ale myslet si, že "církev je nějaká kostnatá mutr, co na tebe čeká za rohem s pendrekem, aby tě majzla po hlavě, jakmile děláš něco, co je ti aspoň trochu příjemný" (citát z jednoho kázání) je předsudek. A kdo ti to tvrdí, je lhář a pravdy v něm není."

Většina pravidel, která církev hlásá, je velmi moudrá a rozumná. I když nejsem křesťanka, tak spoustou z nich se podvědomě řídím. Problém je v tom, když se rozumné myšlenky začnou překrucovat, stavět na hlavu a dovádět ad absurdum. Dokonale je to vidět na příkladu té zasebevražděné holčičky, který jsem tu naposledy uváděla v diskusi TV pořad Máte slovo - sexuální výchova. Byla klasickou obětí debilních dogmat a zlého a bezcitného církevního představitele. A za své hovoří i skutečnost, že hezkých a rozumných reakcí na ten tragický příběh jsem se dočkala jen od nevěřících.

Aby se nám hezky žilo, musíme v životě dodržovat na každém kroku spoustu pravidel, to je bez diskuse. Ale jsou věci, ve kterých bychom měli mít právo si uchovat svobodu. A mám pocit, že pokud někdo s párovým sexem počká až na toho pravého, koho miluje a s kým chce strávit zbytek života, tak udělá dost a dost a tu svobodu si zaslouží. Mně osobně přijde přirozené, aby člověk, kterého Bůh obdařil schopností a potřebou mít sex denně, aby ho měl denně (s milovaným partnerem nebo sám, zkrátka tak, jak to OBĚMA vyhovuje a přiznejme si, že nastávají situace, kdy jednomu se nechce (nebo nemůže nebo je pryč) a druhému ano a pak to přeci lze zařídit tak, aby spokojení byli OBA), ten, kdo má potřebu dvakrát týdně, ať ho má dvakrát týdně atd. Mj. i z toho důvodu, že nikdy nevíme, kolik života ještě máme před sebou. A nechápu, proč má církev potřebu tohle lidem upírat a kazit jim to. Proč lidem aspoň v něčem nenechá svobodu? Proč je nutně musí ovládat i v těch nejintimnějších záležitostech?