Re: Samostatné usínání

Buď v klidu, myslím, že u Vás to je ještě ta lepší varianta - časem se určitě sama usínat naučí. U nás to je naproto opačně a už z toho šílím. Od narození do 2 let naprostá pohoda - žádné uspávání, žádné houpání v náručí atd. nic nebylo potřeba - položila jsem ho do postýlky, pohladila popř dala dudu, zhasla odešla a byl klid po chvíli spal jak mimino. když neusnul hned, tak si tam chvíli vrněl nebo se převaloval, ale nebrečel, nedožadoval se pozornosti a za chvíli usnul. To skončilo, když mu byly 2 roky a naučil se přelézat ohrádku u postýlky. Od té doby uspávám, řádí jak tajfun, nedovede se večer uklidnit, ač hlava by spala, tak tělíčko nikoliv, skáče po postelích, ječí, piští - dobu trvá vůbec pčimět ho být v leže a chvíli tak vydržet, poté si zase vymýšlí různé záminky typu" chi čůrat/napít/plyšáka/dát tatínkovi pusinku atd." jen aby mohl vylézt a opět lítat bytem a řádit, leze po hůrách, hází věcma a má z toho děsnou psinu.Někdy uspávání trvá i dvě hodiny, často usnu dřív já a on mě pak vzbudí...Ač jdeme spát třeba v 8 či půl deváté večer, tak někdy usne až po 10. i déle, ráno nechce vstávat, ve školce je unavený a z odpoledního spaní se nechce probudit a vstát a je to začarovaný kruh. Já večer už nic neudělám, vstávám extrémně brzo do práce, takže jsem pořád totálně grogi. Nepomáhá klidná hudba, pohádka, pevné přitulení se k němu, ani když ho tam nechám samotného a odejdu. Takže onřádí, já po chvíli vypěním, ječím na něj, padne i pár na zadek...no večery jsou u nás často rušné...je mu 3 a půl a jsou období, kdy je to horší (jako právě teď) nebo zase lepší, ale od těch 2 let je to u nás takto Taky bych potřebovala poradit, co s ním...Bylinky (medunka atd. ) mu nechutnají, banán coby uklidnující potravina vecer) nezabírá...