Re: Zkušenost s prarodiči, aneb každý má být sám....

Diky holky, uznavam, ona to vlastně není ničí vina - obě rodiny jsou fajn, jen maji natolik odlišné zvyklosti (a my nechceme žit jako rodiče jen praci, prostě chceme vytvořit zcela odlišnou autonomní rodinu), že je lepší býdlet odděleně. Rodiče mam moc rada. Jsme tři sourozenci a vždy se tak nějak počitalo s tím, že jestli s rodiči někdo zustane, tak to budu ja, protože jsem byla brána za nejmín konfliktní. je fakt, že ten příspěvek vyzněl tak, že asi nejsme moc pracovití a že jsme nepořádní - ale tak to vůbec není - v době kdy nám bylo vytýkáno, že málo pracujem jsme oba měli před státnicema, opravovali byt, já měsíc před porodem, manžel pracoval, do toho ještě dělal zkoušku odborné zpusobilosti do prace, organizoval adaptační kurz pro gympláky....ještě v den porodu jsem umyvala okna a drhla podlahu v prave dokoncene koupelne. Jenom proste jsme se nikdy nasi praci nezavdecili a nic nebylo podle "perfekcionistickych" predstav....
No a k pořadku - třeba dneska jsem si dole na chodbě nechala tašky - večer bych je uklidila, ale nestihla jsem to - byly mi pověšeny na věšák dřív než jsem to stihla. Jinak o společné prostory se také starám, často peču i pro rodiče, starám se o záhonky....ale nikdy to není dost a to znechutí i největší pracanty...Z