Re: Máte někdo všechny děti císařem a jak se s tím vyrovnáváte?

Hilly, chápu tvé pocity, ale nebabrala bych se v tom zas tak. Sama píšeš, že můžeš být ráda, že jste u prvního obě přežily.
Já takové štěstí u prvního dítětě uplně neměla. Odtekla mi voda, porod mi vyvolávali až po 36hodinách, ale nic se nedělo, porod nepostupoval. Po oxytocinu pár kontrakcí bylo, zaveleli že už můžu tlačit, ale já už pak zase žádné kontrakce neměla, přesto jsem musela dcerku porodit.
Dcera neplakala, nic, křísili ji. Nakonec svůj život po pěti dnech vybojovala,ale s jakými následky, které si poneseme do konce života..........
Kdyby tehdy nečekali, nevím na co, a udělali císaře, dcera by mohla být zdravá!!!

Podruhé jsem si se svým gynekologem domluvila plánovou sekci a slyšet synův křik při narození byla taková veliká euforie, že mi vůbec nevadilo, že se syn nenarodil přirozeně a nemlůžu si ho hned k sobě přivinout atd.
Občas mě to sice přepadá ten pocit, ale jsem moc šťastná, že je syn zdravý a tak to zas tak neřeším .
Po sekci mě břicho bolelo jen první den, to jsem si nechala dát něco proti bolesti, druhý den jsem ale už nic nepotřebovala, sestry se divily. Asi euforie a hlavně precizní práce mého doktora!

Teď jsem těhotná a opět bude rodit císařem.
Tahdy jsem bohužel byla ve špatnou dobu v rukou ne zrovna asi odborníků .

Takže asi tak.