Re: Krize středního věku?

Jako bych to napsala já, mám úplně stejné pocity. Nějak se vůbec nemám na co těšit. Akorát si nějak nejsem jistá, jestli už mi to nějak nepřešlo do deprese - jen si uvědomím, že to pěkné mám za sebou a před sebou jen to horší, tak se rozbrečím. A je to čím dál častější. Zatím tak nějak čekám, že se stane NĚCO co mne z toho dostane, ale nevím, co by to mělo být. Teda vím, chtěla jsem mimino, ale manžel je velmi kategoricky proti. Vlastně ho za to nesnáším a tak nějak ta domácí válka všechno zhoršuje.
Zdravotní potíže mojí mámy mne také nijak nerozveselují, táta umřel a mně se po něm stýská.
Když jsem byla dítě, táta často kamarádům na dotaz jak jde život odpovídal, že to stojí za ho.... - mládí v prd... a do důchodu daleko. Tak teď už vím, co měl na mysli :-(