Re: Co to se mnou je?

kamarádka má dva kluky, taky chtěla holku a ten druhej je takovej ne holčičí, ale má dost zájmů jako holka - rád s mamkou vaří a peče, je nadanný umělecky.. modeluje, a je vůbec hrozně šikovnej...

asi seš jen unavená, podrážděná.. vím o čem mluvím.. mám tři děti, nejmenší 10týdnů - ale je to anděl, zato musím říct, že ze tří dětí jediné cíleně plánované byla dcerka a ta byla očistec. Má ADHD a nespala.. a furt jen řvala, řvala, řvala... ráno otevřela oči a s tím pusu a do večera ji nezavřela. Krom toho na mě do 15 měsíců ustavičně visela, nechtěla být v šátku, nosítku, prostě ničem, jen v náručí.


jseš unavená, si nemocná, starší synek taky, manžel je pořád v práci a seš na to prostě sama. To se stane, že ti ujedou nervi. Ale uvědom si, že ten tvůj malý uzlíček za to nemůže a možná plače proto, že cítí tu nevoli a nervozitu z tebe.

A milovat ho určitě budeš, až se na tebe poprvé usměje, myslím, že se v tobě všechno zlomí.

Já musím říct, že to, jak dcerka pořád řvala a u nikoho jiného se necítila dobře, mě k ní hrozně přimklo.

Jo a mimochodem, můj starší syn - 8 let hrozně rád vaří, hrabe se v zahrádce, pomáhá mi utírat prach, navlíká se mnou korálky do tvaru zvířátek..

jaký si to uděláš takový to máš.

Hoď to za hlavu, snaž se, aby se to už neopakovalo, to že na něj křičíš, protože on za to opravdu nemůže a je na tobě 100% závislí.