Re: Mám dva syny a chybí mi holčička - co to se mnou je?

Já si myslím, že máš právo cítit se jakkoliv. Po holčičce toužím taky Ale jde o to, aby Tě ty pocity nestrávily. Musíš sama nějak odhadnout, kdy je to ještě pro Tebe únosné a dokážeš se z toho vyhrabat a kdy už je to na pomoc psychologa.
Druhý chlapeček si Tě vybral, protože prostě jsi určitě bezvadná máma, i když to teď třeba tak necítíš, protože máte tíživou situaci kolem bydlení, jsi nachcípaná, unavená. Zkus najít pozitivum, starší syn bude mít bráchu, manžel bude mít parťáky na fotbal. Ale chápu, že na Tebe prostě někdy je toho testosteronu moc
Když jsem byla unavená, natvaná, mimino řvalo, taky jsem na něj zařvala, ale vrátilo se mi to stokrát zpátky. Byl ještě naštvanější, ještě ubrečenější a odmítal prso.
Všichni Tvoji kluci Tě potřebují, ten nejmenší teď asi nejvíc. A nemůže s tím nic udělat, zkus se na to ještě podívat z jeho pohledu. Žít s pocitem, že jsem nesplnila očekávání a že jsem měla být někdo jiný není nic moc.
Přeju hodně sil, ať se s tím vyrovnáš