Nevím, kde bych vydržela spokojeně žít, na vesnici nebo ve městě?

Jsem z města, celý život jsem bydlela na sídlišti v paneláku. kvůli cenám jsem se rozhodli pro vlastní bydlení za rozumnou cenu a odstěhovali se na vesnici. Přišli děti, dům opravujeme už 10let a dokázali jsem z ruiny vlastníma rukama udělat myslím že fakt pěknou chalupu. Partner je tu stále jakž takž spokojený. Sice nadává, že tu žádný operátor nemá pokrytí a musí se volat venku,připojení na net je mizerné, ale občas funguje.
Já to bohužel už vše vidím jinak a síly mi docházejí. Ještě jako bezdětná jsem mohla dojíždět 40km do práce a 40km zpět. Teď s dětmi to už ale nepůjde. Jednak má školka úžasnou otvírací dobu od 7 do 15hod, ve městě mi děti do mš nevezmou ani omylem, navíc jezdit před 5 ranní si nedovedu představit.Naše vesnice je opravdu malinká, cca 90 obyvatel, prum. věk 60let, doufali jsem, že se sem někdo mladý přestěhuje,ale jsme jediný a naše děti jediné narozené za poslednich Xlet...nemají tu žádné vrstevníky ani kamarády. PO okolních vesnicích tu sice děti jsou,ale my jako náplava a přistěhovalci jsme nezapadli a zřejmě ani nezapadneme.Kromě pro mě naprosté sociální izolace, kdy vyčkávám 1x za měsíc na pošťačku, abych jí poděkovala za výpis z banky a prohodila pár slov o počasí tu není s kým promluvit. Tam kde dříve byli polní cesty jsou dnes silnice, díky zpoplatnění silnic nám stokrát za den pod okny projíždí kamiony. Vodovod a kanalizaci vláda slibuje,ale tomu už taky nevěřím. Studna dříve byla pitná, po těch letech už je jen užitková, znečistěná vším z okolí a pitnou vodu musíme kupovat...mohla bychpokračovat jak to tu jde od 10 k 5.
Partner odejít nechce, nechce to vzdát, když konečně bude vše hotové. Stále tvrdí, že já nebudu spokojená nikde, že jsem hotová a otrávená jen když se vrátím z jednoho dne ve městě. Ano, má pravdu. Na všem něco najdu,ale teď mi jde o děti. NEchci se jednou rozhodovat, kterámu dát přednost a může se vybrat kroužek jaký chce, když ten druhý bydue ve stejnou dobu ale někde úplně jinde. Nechci dělat taxikáře a nechat děti odkázané do 18let na naší ochotě a možnostech je vozit. Spojení jen busem dost mizerné. Přála bych si,aby po příchodu ze školy hodili tašku na zem a mohli ven..ne aby seděli doma na zadku u pc.
Partner mě nechápe, vidí to vše jinak...že jde vše vyřešit. Proto prosím o radu,jak to vidíte, co byste doporučili?? jestli se máme odstěhovat a začít jinde, tak buď teď nebo nikdy. 4O se blíží a v 50 už to nedáme.