Jsem nervní matka - co s tím?

Ty jo, tak koukam, ze v tehle diskusi (nervni matky) neni zatim zadne zalozene tema! Tak doufam, ze se sem necpu do nejake uzavrene spolecnosti... nicmene pokud ano, tak pardon a doufam, ze mi poradite:).
JSEM NERVNI MATKA!!! Co mam delat??? NIKDY (fakt si to sebekriticky a uprimne myslim) jsem nebyla nervozni typ, nebyla jsem cholericka a vztekla. Mam rocni dite a jsem vsechny tri uvedene veci! Co s tim??? Fakt bych na tom chtela pracovat, vadi mi, ze mi ujedou nervy za kraviny a odnese to to dite, ktere za nic nemuze, stava se to cim dal casteji, ja si stale rikam, ze uz se to stat nesmi, ze se zmenim, a porad mi to nejde. Potrebuju asi nejaky figle, nevim, zkratka, dneska mi pretekla ta povestna kapka trpelivosti se sebou samotnou a fakt se musi neco zmenit, poradte miiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!
PS: Prosim, at se tato diskuse nezvrhne v diskusi typu "ja taky, ja taky, ja taky". To slyset nepotrebuju;) (i kdyz urcite potesi, ze clovek neni jedinej neschopnej). Resp. klido si tu ulevte, ze to mate stejne, klido si poplevelte o cemkoliv, noc je jeste mlada, ale PROSIM, napiste sem nekdo i neco fakt konstruktivniho, co pomaha, jak to (se) proste zmenit!