Re: Berou učitelé ohled na vaše děti, když přijdou po nemoci?

ElizabethB,

ano, já chápu, jak to myslíš.
Scenovat a pak to synovi posílat - to je jedna varianta - a ne, ne, to se opravdu nikdo nenašel ani při běžné infekci, ani v době, kdy měl 1/2 roku nehybnou ruku.
Další varianta byla ta, že by syn vždy na konci vyučování vzal sešity od spolužáka, došel do kanceláře/do knhovny - nebo kde tu kopírku mají, tam to nechal za peníze zkopírovat. Škola sama nijak neřešila situaci, že dítě není schopno si zápisky psát, mé dítě nechtělo na svůj handicap upozorňovat, tudíž si půjčoval sešity od spolužáka, doma jsme to oscenoveli, vystřihla (to už jsem musela dělat já/manžel/dcera), nalepili (já/manžel/dcera).

Pak jsme to spolužákovi odvezli, někdy to stačilo předat až ve škole, některé sešity spolužák třeba ten den hned nepotřeboval.

Jo, míchám dvě věci dohromady - nemoc, kdy je dítě nepřítomno a nemoc, kdy je dítě přítomno, ale nemůže vést sešity. Jak píšu, u nás to vyšly obě věci nastejno a já se nedivím, každej den scenovat sešity pro věčně nemocnýho spolužáka nikoho nebaví. Já to beru už od první třídy tak, že mám dítě s handicapem a že mu učební látku musím zajistit sama, to je opravdu to nejmenší, co pro něj mohu udělat. Když látce navíc nerozumí, musím udělat výklad, musím mu to vysvětlit, musím s ním to zameškané probrat. Nehybná ruka k tomu všemu, to už je jen takovej bonus k běžné velké nemocnosti

U Vás to funguje bezvadně, v synově třídě ne. Na nižším stupni ZŠ bych si ale snad ani nepřála, aby mé dítě např. přes ICQ, Skype či Facebook posílalo nemocným spolužákům cokoliv. Ostatně mé dítě na nižším stupni ZŠ ani tyto komunikační kanály nemá zvládnuté.