Re: Jak se sprchuje muž a jak žena?

Tohle je hrozně staré, ale třeba to někdo ještě nezná:
Balada o prdu
Již jedenáctá odbila
a společnost seděla,
při víně družném hovoru
v hospůdce malém prostoru.
Na podnět pana Vocáska
přišla všetečná otázka.
Kdo prdět smí a kdo ne!
Je slyšet pana Nerudu
jak vážně mluví o prdu.
Směle v tvář všem tvrdí,
že každý člověk prdí.
Někdo málo, někdo více,
do sukně i nohavice.
Uprdne si starý, mladý,
prdne i vznešená lady.
I ten žebrák bídou štván,
prdí si jak nóbl pán.
Každý v družné pohodě
uprdne také v hospodě,
při pivě i při víně
prd nikoho nemine.
I v kostele smí se prdět,
nesmí to však tuze smrdět.
Kdo to šeptem pustí,
tomu Pán Bůh snad odpustí.
Vždyť i lékař prdu praví,
že kdo prdí, ten je zdravý.
Kdo se na prd nezmůže,
těžko lék mu pomůže.
Prdí Petr, prdí Pavel,
prdí jistě každý z nás.
Prdělo se vždy a všude
a prdět se bude dále.
Prděl Baťa ve Zlíně,
prdí mlynář ve mlýně.
I baletka na jevišti
uprdne si ke hledišti.
Každý dělník v továrně,
uprdne si totálně.
I ten sedlák na poli
prdí jen to hlaholí.
V parku večer při měsíčku
prdne panna při randíčku,
potichounku v zátiší
prd ten nikdo neslyší. Přisvědčuje rada Ruprd,
jenž si právě nahlas uprd,
a sděluje s jasnou tváří,
jak se prdí v kanceláři.
Staré baby prdí lehce,
už jim klapka držet nechce,
dělá jim to ple, ple, ple,
jako když vaří erteple.
Uředníkům v kanceláři
prdět se vždy dobře daří,
na hodnost se nekouká,
každý si rád zafouká.
Prdí písař, prdí rada,
šéfové i morousi
také svůj prd utrousí.
Občas prdí sportovec,
mužně hájí svoji věc,
prdy bují ve sportu,
každý prd má svou sortu.
Jinak prdí fotbalista,
cyklista i hokejista.
Jinak rybář ve střehu
uprdne si na břehu .
Turistovi po túře
prdy jdou jak po šňůře.
Pilot když je v povětří,
také prdy nešetří.
Houbař když se houštím dere,
prdí div se neposere.
Tramp za každé pohody
prdět jde do přírody.
Zachechtá se mistr Halíř, umí prdět mistr malíř!
Prdí také mistr švec?
To je přece známá věc!
Prdí také milý bratře
pan domácí v prvním patře.
Domovnice u schodů
prdí až do důchodu. Pozvedl se starý Kyndal
uprd si a fajfku vyndal.
Novou dále spřádá nit,
prdí každý kdo má řiť.
Praví on, že prdí lehce,
prdí mu to i když nechce.
Každý mu to potvrdí,
že písničku vyprdí.
Až on jednou chudák ztvrdne,
vícekrát si neuprdne.
Bude v hrobu doliny,
prdět jenom do hlíny.

Pan učitel v letním vedru
uprdl si pod katedru,
aby tolik nesmrděl
dal si piják pod prdel .
Abatyše prdí tiše,
a prd každý si zapíše!
Tisíc prdů do roka,
osvobodí otroka.

Uprdli si mniši sborem,
neslo se to celým chórem.
Od prdele kaštany
roztřískaly varhany.
Uprdli si čtyři chlapi, vyfouklo to oknem z chaty, když se větry vydaří, prdí také chataři!
Tím již končím svoji ódu,
že jsem básník netvrdím,
na všechno se vyprdím.
Nakonec však říkám jasně,
těžko dělat na prd básně.
Hlavou nad tím nevrťte,
na mé verše neprďte.
Ukončíme tuto báseň
ať nedělá ostudu,
vždyť jsem jak živ tolik prdů
nečet a číst nebudu!