Re: Intimní problém

Ecim, ale zatím jsi žádných velkých chyb jistě vědomá nejsi, jinak by jsi je jistě odbourala. A jiní lidí, vychovávající své děti jinak, si taky chyb vědomi nejsou. A nemůžeš tvrdit, že důsledky neponesou. Co víš.
Je tolik "kontroverzních" témat a i tady na Rodině jsme si věkově docela blízké a stejně můžeme stát na opačných koncích barikády. Co teprve ženy a muži o generaci či dvě starší.
Nikdy nevíš, jaké tvé dítě bude a co na něj bude mít vliv později a jak moc otočí ve všem, co jsi mu byla po řekněme patnáct prvních let. Třeba podsoupí psychoterapiii, protože mu tabu budou blízká a tvá otevřenost mu způsobí letité trápení. Možné to je, stejně jako opak, že od rodičů plných tabu a bludů vzejde volnomyšlenkářské dítě, které má trauma zas z oné výchovy.

Těch cest a osudů a povah lidských je tolik... a kombinací, jaké v jedné rodině mohou vzniknout... já už mám asi větší pokoru k tomu, že někdo je odlišný... může to být intrpretováno jako držet hubu a krok, ale třeba já už svým rodičům řekla své před deseti lety a pokud ve mě něco stále doutná, je už můj problém. Všichni jednáme nejlépe, jak umíme. Kdybysme to uměli lépe, děláme to lépe. Máme své mantinely. U někoho jsou třeba u nedotýkání se genitálií (třeba u mé tchyně, její postižený syn už je skoro nemá, bo není schopna postarat se o jeho hygienu), ale co naděláš... slova nejsou nic. Ona jedná nejlépe jak umí. Že z pohledu okolí umí málo - no ano. Každý jsme limitovaný. Já nechci relativizovat, poškozená dětská duše či tělo relativní nejsou, nicméně dokud mým dětem nebude aspoň 30 a nebudou mít své děti, žádné závěry o sobě ani druhých dělat nebudu