Jiné zaměstnání - bojím se, že na to nemám

Holky, jdu si pro radu. Konečně jsem, na nátlak manžela, napsala do svojí minulé práce, jestli by tam pro mě něco nebylo. A personalista (se kterým se známe) mi napsal, že bych možná mohla nastoupit jako kontrolor jakosti. Můj problém je ovšem opět moje sebevědomí. V jakosti jsem nikdy nepracovala, to ale není ten hlavní problém, to bych se naučila. Hlavní problém je jazyk. Chtějí někoho s němčinou. V době mého odchodu na mateřskou jsem si začala v tomto jazyku trošičku věřit. Chodila jsem léta na kurz a konečně jsem začala rozumnět a i bych dokázala mluvit. Jenomže za ta léta doma jsem se na to já husa ani jednou nepodívala a kdo se někdy učil cizí jazyk, tak si to asi umí představit. Obávám se, že nejsem schopná prostě komunikovat. Ještě tak něco napsat, ale telefonování bude horor.
A tak se teď ve mě tlučou dvě věci, šílená touha po jiném lepším místě a můj strach. Navíc teď pracuji pouze na noční a hlídá mi děti můj těžce nemocný otec (manžel dělá tři směny) a je na tom čím dál tím hůř. A až tu nebude, tak já budu muset dát výpověď a budu bez práce. Tohle by bylo na ranní. Ale já už ten jazyk nezvládnu. Vždycky jsem se ho hrozně obávala. I v době, kdy jsem na tom byla opravdu nejlíp (myslím jazykově). Dokonce jsem měla jednu práci (před mojí současnou), ve které jsem byla tři dny, protože když jsem slyšela ty kolegyně, jak tam "šprechtí", tak jsem zpanikařila. Navíc se k tomu tehdy přidružily i další věci. Manžel se ke mě choval hnusně, nadával mi (zřejmě nezvládl můj nástup po RD do práce), já musela tehdy dojíždět a s dětmi jsem byla naprosto vyflusaná (všechno bylo na minuty), do toho tchýně mi řekla, že si mám najít práci, kde na ní nebudu muset spoléhat (což jsem nemusela, ale ona se mi vnucovala s vyzvedáváním dětí). Prostě jsem tehdy psychicky nevydržela a raději hned skončila, přitom to byla super práce ohledně peněz (jinak mě to moc nebavilo a představovala jsem si to trochu jinak). Ale když budu upřímná, tak asi hlavním důvodem byla právě ta němčina. A teď do toho "mám jít znova". Navíc hrozí, že se totálně ztrapním před svojí minulou firmou (když mi to nepůjde) a budu za blbce.
Omlouvám se, za svůj dlouhý a zmatený příspěvek, ale s manželem si o tom promluvit nemůžu, protože ten mi vynadá a řekne mi, co vlastně chci a že němčinu zvládnu. Vím, že mi asi napíšete, ať to zkusím, že v téhle době je to super nabídka, ale co s tím jazykem??? Za jak dlouho se můžu teoreticky rychle zlepšit??? Vím, že jedna moje známá se naučila slušně anglicky za tři měsíce (byla schopná se domluvit), protože chtěla, ale já mám prostě i trochu nechuť k domuhle jazyku a navíc z něj mám komplex, nebo jak to mám nazvat. Prostě jsem ho bohužel nikdy pořádně neměla možnost používat. Můj bývalý šéf si prostě všechnu německou konverzaci vyřizoval sám (i když mě posílal na kurz) a na mě zbylo jen takové to: "šéf tu není, bude... blabla. mohu nabídnout něco k pití, kávu čaj, minerálku" apod.