Re: Vyměnili byste prakticky neomezené hlídání za nulovou finanční pomoc?

Lassie, tak na to se budeš muset časem zeptat svých dětí. Já jsem do téhle fáze dospěla ve 3.třídě, ale každé dítě to má jinak a ne vždy je na výběr. Jsem v tomto ohledu dost militantní, silně mě poznamenaly zážitky s nemocí a ID mojí maminky. Já bych od těch 14 a výš dala půl království za to, kdyby byla zdravá a mohla chodit do práce. Kdybych mohla po příchodu ze školy být aspoň 2 hodiny sama a ona tam pořád nebyla, i když se máme moc rády. Kdybychom pořád nežili z ruky do huby, navzdory tomu, že můj otec královsky vydělával, ale byli jsme mu ukradení. A chtělo se mi řvát jak pavián, když mi někdo dělal přednášky o tom, jak se mám skvěle, když je se mnou maminka doma, má na mě plno času a může se mi věnovat. Nebo když někdo kázal jí, jak je na tom dobře, když nemusí chodít do práce. Od té doby jsem alergická na řeči o puberťácích, kteří se zalykají blahem nad tím, že mají pořád někoho doma. Sama za sebe směle prohlašuji, že být se mnou nějaký dospělý doma od těch mých cca 9 let výš (dobrovolně, aniž by k tomu byl donucen nějakými krutými okolnostmi), tak ho za to budu NESNÁŠET. Ani neznám nikoho, kdo by o něco takového jako dítě stál.