Re: Napomenutí třídního učitele

Tante, to je fakt. Já vždy dělala vše sama, nechápala jsem jako malá podvody. Proč někdo opisuje a někdo si to nechá. Nechápala jsem vítězství za cenu podvodu, co z toho kdo má. K čemu je někomu jednička, když si to nezaslouží... vyloučení kolektivu bylo kruté, po pár letech jsem trochu rezignovala, a na vysoké už semtam podváděla taky (taháky a spol.)

Něco z toho zůstalo ve mě dodnes, chlapci moji chodí na přípravku karate, mají i různé soutěže, a je tam kupa dětí, kteří to odfláknou, zkracují tratě, dělají něco jiného, jen aby doběhli jako první. Nic víc je nezajímá, rodiče se na ně pyšně dívají.
Moji kluci to nedělají, občas jsou naštvaní, že nejsou první, ale ani tak nepodvádí.
Trenérka si na víkendovou soutěž na předváděčku vybrala je, jako nejšikovnější. Mmožná je to pro mé kluky jisté zadostiučinění, už byli někdy špatní z toho, jak se někteří perou o prvenství za každou cenu, oni se snaží a první vždy nejsou (jako že chtějí být soutěživí kluci první, to beru a respektuju, sport se dělá na prvenství, ale neberu jinak než poctivě...

K tématu: Pawlo, buď k dceřu upřímná. POkud jsi v hlouby duše ráda, že tvá dcera pomohla kamarádce, řekni jí to. Ale vysvětli jí taky pravidla školy. Je to podvod a důsledek by to mít mělo. Takhle malé děti mají dělat práce sami, pokud není zadána týmová spolupráce.
Vysvětli jí, co ti na tom přijde v pořádku, a co ne. Není důvod proč dítěti nesdělit jiný postoj, než má učitelka, já to dělám běžně, aniž bych na okamžik shazovala autoritu učitelky. Ani s manželem nemáme vždy stejný postoj a přitom se respektujeme, proč ne s učitelkou.
Mě osobně podvádění vadí a hodně, úmysly tvé dcerky mohly být šlechetné a dobré, nesrážela bych její snahu pomáhat, otázkou je, zda to byl tento šlechetný motiv.
Ale měla by vědět, že je tam každý za sebe.