Re: Docházka na střední škole

Sitti,
ono taky bude záležet na dítěti. Něco jinýho bych viděla v hudebce, kde dítěti, které neumí zpívat či hrát na nějaký nástroj bude stačit odříkat při hudebce nějaký referát, nějakou teorii. Asi by něco takového šlo udělat i z teorie těláku, ale když je dítěti trapně, za to, že víc jak půl roku necvičí, je mu trapně za to, že je dement, kterej má úraz, stydí se za to, co si provedl? V takovém případě na dítě netlačím, jsem ráda, že má jiný předměty dobrý, že je stíhá, že si stíhá učivo doplňovat, k tomu stíhá ještě odstraňovat následky toho úrazu. Jako můj syn by na nějaké referáty z těláku asi ani nepřistoupil , ten by byl rudej až za ušima. Stejně tak jako nechtěl cvičit sám, vedle v posilovně /a to stejně z technických důvodů nešlo/. Když lékaři řeknou, že je to léčení na X měsíců, nejsou schopni a ani nemohou říct jasnou prognozu, nevědí, zda se stav zlepší a kdy, tak já jsem prostě šťastná za to, že dítě nějak ročník proleze, klidně ať má neklasifikováno na celým výzu, hlavně ať neopakuje. U mýho syna by opakování ročníku bylo obr problém, neboť se jedná o dítě zimní a s odkladem, to by tam v oktávě zcela jistě nejstarší (teď má pořád ještě šanci, že nebude, že někdo propadne a bude starší, jak on).

U Tvého synovce teda Nevím, my jsme se prostě se školou domluvili, řekli jsme jim na rovinu, že situace je poměrně vážná a že syn prostě psát nebude. A že se neví, kdy bude. Tudíž že vyjdeme škole vstříc ve všem, aby syn mohl být klasifikován. Všichni profesoři (jedna výjimka, ale v průběhu pololetí se to vysvětlilo) zkoušeli ústně, předepsaný počet známek měl, následky úrazu včetně různých vyšetření (a že jich bylo) jsme se snažili naplánovat tak, aby dítko chybělo co nejméně, ale někdy vyšla návštěva na dopoledne a nedalo se s tím nic dělat. Konečný výsledek samé a jedna neklasifikace mne celkem uspokojil, ale jako rodič bych samozřejmě byla šťastnější, kdyby měl čtyřky všude, jen kdyby měl končetinu bez jakéhokoliv zranění