Separační úzkost v 18 měsících
Moje dite se v novém roce totálně změnilo. Nikdy na mě nelpěl, byl často s tátou (táta dělal snad vše kromě kojení), jednou týdně chodila hlídat a uspávat babička. Vše bylo v pohodě, bez problémů. Minulý týden byl nemocný, rýma kašel, chtěl být víc semnou. To jsem chápala, byl nemocný. Ted je už dávno ok a je to ještě horší, pokud není semnou tak brečí máma, máma...máma. Dnes v noci dvě a půl hodiny řval jak tur, že chce mámu a to u něho u postýlky (to jsem nikdy nedělala). Když tam šel táta, byl hysterický ještě víc. Včera přišla opět babička, totálně vyhořela, chuděra, léči si nervy ještě teď. Dneska se nenechal od táty ani přebalit. pořád chce mámu.Ještě minulý týden byl šťastý, když babička nebo táta příšel. Mě nehledal, byla jsem nezajímavá.
Pomooooc co mám dělat? Snažit se to zlomit? jak? Být pořád s ním? Přejde to? Kdy?
V tomhle věku to přeci nemůže být separační úzkost. Fyzicky mu fakt nic není.
Odpovědět