Re: strachy a obavy dítěte

Je to pro něj těžké, když mi ve 14 umřel táta, začla jsem taky spávat u mamky, na letišti teda, ale potřebovala jsem cítit někoho u sebe, že je tu někdo, kdo mě neopustí! Když jsem si po dvou letech našla přítele, tak jsem se vrátila k sobě..I přesto to ve mě zůstalo, nerada spím sama, bojím se nějaké ztráty. Takže návštěvou psychologa určitě nic nezkazíš, jsou to věci, které fakt hodně člověka ovlivní a je určitě lepší je ventilovat. Já tenkrát tu možnost neměla a i po víc jak deseti letech si sebou táhnu těžký balvan.