Re: děti a společenské aktivity

Mám naprosto stejné zkušennosti. Většina hromadných akcí končí ostudou, vypadám, jak neschopná matka, ze které má dítě absolutní bžundu. Dost často jsme končili jako to popisuješ ty, musela jsem využít moment překvapení, dítě odlapit a odsmýkat z dosahu očí ostatních. Když na něj volám - neslyší, když po něm něco chci - neposlouchá, vzteká se, pere se se mnou, odsekává, je drzý. Přesto, že dnes už má léky, při větších akcích je to pořád stejné. Jen s tím rozdílem, že už po něm v takových situacích nic nevyžaduji. Jdu tam s tím rizikem, že se "to" prostě stane. Nechám ho tedy a "dělám, že k němu nepatřím" :) a v případě, že už to přesahuje mez, tak ho prostě rovnou odlapím a odtáhnu do ústraní. Kdo nás zná, tak ví. V cizím prostředí na lidi nereaguju. Kdo totiž nezažije dítě s ADHD na vlastní kůži, nikdy nedokáže pochopit, jak těžké to je. Jsem pak po takové akci naprosto psychicky vydyndaná, ale nechodit s ním nikam není řešení.