Re: Montessori versus Respektovat a být respektován

No, zní to zvláštně... o MOntesori nic moc nevím, o RaRB tak trochu, já jdu na výchovu spíše intuitivně, někdy dobře, někdy hůře, každopádně představa, že při prvním setkání na mé dítě někdo jen houkne příkaz, popřípadě gestikuluje, jakoby bylo hluchoněmé, mi extra příjemná není:)
Své děti o úklid a jiné samozřejmé věci žádám, někdy prosím řeknu, někdy ne, když nemám dobrý den, i houknu:) Občas i ten posunek udělám, ale já jsem se svými dětmi už několik let a to každý den, víme, co od sebe očekávat - někdo, kdo mé dítě vidí poprvé, by se dle mě měl chovat kultivovaněji a lépe

My máme výhodu, že naše děti zvládají jakoukoliv pedagogiku, dva z nich chodili rok do školičky, která k Montesorri přičichla, zvládají pak bez problémů i tzv. normální školku - i když doma moc důsledná nejsem a chyby dělám.

Popis situace v úvodním příspěvku se mi nelíbí, resp. ta situace, příkazy či posunkování, zvlášť, když dítě vidí tu učitelku či hlídačku poprvé... to mi skutečně pedagogicky zvládnuté nepřijde. To si může dovolit rodič, který jinak s dítětem komunikuje normálně, s respektem, ale ne někdo napoprvé.

Co se nějakých kelámků týče, z toho dělat vědu by mě nenapadlo. Buď to uklidím, nebo požádám někoho, komu to patří, nebo to necháme ležet, sama po sobě neuklízím hned, nemám tudíž takové nároky ani na ostatní. Ve školce to děti zvládají dobře, každý jednou pochopí, že jiní lidé, jiné chování a jiná pravidla. Kvůli tomu doma buzerovat nebudu.

Že by na mě manžel houkl ukliď to, nebo já na něj, si fakt neumím představit:) I když by to mělo být samozřejmé, že si uklízím svoje věci. Ale my obecně neděláme haló kvůli trochu nepořádku.

Takže sumasumárum, chování pančelky v úvodním příspěvku mi respektující nepřišlo, zda "montessorické" posoudit neumím.
Mé děti prospívají, když se k nim chováme s láskou a slušně, na pedagogice nesejde