pak jsme měla prvního syna a po porodu přišlo velké zhoršení,kdy jsem se nemohla na čas vyhnout neurolům,ale již pod dohledem a do 2 mg denně,tuším,prostě 2 prášky,nevim jestli ta gramáž nebyla i menší,jenže to bylo peklo a tělo potřebovalo stále více a více,doktorka mě posílala na léčení,že to sama nezvládnu,já ale podepsala revers a několik dní žila v takovém nějakém delíriu,ale neurol prostě nevzala,až to nějak přešlo,začaly působit AD a úzkosti povolily,teď je to v takovém stavu,že úzkosti sice mam,ale ovládam je a dokážu s nimi tak nějak fungovat,nefunguju jako jiní lidé,jsem více unavená,ale o děti se postaram a jsem na svůj stav zvyklá,občas mam ztuhlé svaly,knedlík v krku,nebo semi motá hlava,ale s tim jsem se naučila žít,ale tahle nemoc je prostě PEKLO a nikdy nevíš,kdy tě čeká recidiva,neni to lehký život,moc se to nedá napsat,tak to možná bude působit trochu zmateně,no kdyžtak se ptej
Lidový rok - DubenPraha 4
Ukliďme svět, ukliďme Česko - jaro 2018Praha 4
Malí fotografové: Tajemný portrétOlomouc
Haló JácíčkuKladno
Konstelace - seminářPraha 8 Další akce nalezte zde
Velikonoční kynutý koláč ala volské oko
Perníkový beránek Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.