Re: Telefonování s tchýní

U průvodců je to složitější: Velká města a známá místa samozřejmě po pár (desítkách) let zkušeností znají. Ale pak najednou jde o to, zda silničkou XY projede autobus apod.

Zájezd (vnitrostátní) běžně naplánuje CK a vydá ho v prospektu. Průvodce pak zanadává, proč je to uděláno tak a ne jinak (protože programová managerka v CK i přes zkušenost nezná všechny drobnosti). Pak má několik možností jak se s trasou seznámit: Nastudovat materiály, navštívit knihovny, tomu se nevyhne nikdo. Ale pak tam může být pár špeků, pár objektů méně známých (a často špatně přístupných). Takže je lepší, pokud si to předem objedete. To ovšem speciálně průvodci nikdo nezaplatí (dělají to stejně na ŽL). Takže taková příprava pak má náklady klidně poloviny odměny za zájezd. Pokud nemáte auto, tak navíc to nestihnete obvykle za 1 den a musíte někde přespat. COž je zábava a příprava zároveň. Jenže - jenže ve všem tomto jste solitér - samotní, nemáte s kým to sdílet.

Většina průvodců ovšem už kdeco projela, prošla mají svoje trasy. Takže se kvůli nějakým mezizastávkám tam nevypraví. Mamka ano.

Dneska to ankonec dopadlo dobře. Žena dcerku nakonec babičce odvezla, sice to nestihli (babička má k omu všemu německé vychování - prababička byla berlínská Češka), takže hrozil nepříjemný telefonát za jízdy stylu: Kde jste? Babička jí učila kreslit (má výtvarnou školu) a dcera, ač je v poslední době hádává až běda, tak odjela celkem spokojená. (Což v pubertě znamená že se jí to moc líbilo.) Naučila se kreslit oči. Dcerka se předrokem šprajcla a přestala chodit do kroužku VV, protože jim to učitelka soustavně překreslovala. Takže jsem měl hrůzu ze soužití těch dvou tvrdých palic.